chalúpka, -y f.
k chalupa
1. chaloupka, chýška, menší přístřešek
2. v nájmu držené menší hospodářské stavení s půdou
3. bibl. chalúpka stydká nevěstinec
Dolož. též jako vl. jm. osob. m. Chalúpka. Sr. dvořec, chatrčě, chyška, podsedek
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 1. 5. 2024).
chalúpka, -y, fem., demin. z chalupa: kaupil zahradu i chalupku KolAA. 195a (1518); do chalvpky KřižB. 81a; vlastní chalaupka jest peklo i ráj RešSir. 203a; chalupka tugurium MamD. 309a, w chalupku in cellulam Otc. 153a; — chalúpka stydká, lupanar: do chalupky ſtidke MamV.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².