podsedek, -dka m.; k seděti
1. (čí [rychtáře, vrchnosti ap.]) držitel malé poddanské usedlosti („podsedku“), zprvu na půdě poddaného sedláka: purkrechtník emphitealis. Est subses podsedek KlarGlosA 2192 (De urbis hominibus); čtyřmezcietma podsedkóv na polúlání osadí [rychtář], z nichžto každý puol druhého jitra držeti bude, po puol věrdunku platu ročnieho nám [vrchnosti] dávaje CJM 4/1,35 (okolo 1400); aby on [farář] vysadil podsedky aneb zahradníky pod úrok a plat věčný ArchČ 1,341 (1409); držie Táboři tři lány dědiny a podsedka ListářRožmb 2,174 (1442); jeho lidé a podsedci, příslušející k jeho tvrzi ArchČ 2,201 (1454); aby…s osmi podſedkuow…placeno bylo [králi Kralickými] ListKral (poč. 15. stol.); také podsedci mají seno sušiti DluhRožmb 58 (1459); farář, podsedek Zigmunda Rakovnického, vyznal jest, kterak přijal zdi…, aby sobě udělal dóm TomekMíst 3,16 (1464)
2. čí [vrchnosti] úročník, poddaný sedlák usedlý na něčím pozemku: Valek, subses et censualis podſedek a úročník meus…medium laneum…vendidit ProkPraxD 100b; sedláci proti vóli svých pánuov, jichž sú podsedczy, nemohú se z něho [úroku] vykúpiti PrávJihlA 37a
Sr. též jm. míst. Podsedici (Profous 3,409, 1280) a adj. podsedkovský v jm. pomíst. (pustina Podsedkovská zahrada ArchČ 17,452, po 1494)