chalupa, -y f., též -up pl. f.
1. chalupa, chýše, prosté, zvl. venkovské obytné stavení
2. v nájmu držené menší hospodářské stavení s půdou
3. bibl. chalupa stydká nevěstinec
V pozdním období stč. a v následujících vývojových fázích dolož. též i-kmenové tvary. Dolož. též jako vl. jm. osob. m. Chalupa a f. Chalupová. Sr. dvořec, chalúpka, chatrčě, chyšě, podsedek
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 4. 2024).
chalupa, -y, fem., Hütte, Bauernhütte. Odvození z ř. καλύβη nejisté. — Ó přěblažená chalupo (míněna ta, v níž se Ježíš narodil) PassDrk. 2a. Ti, ješto ovce ſ chalup derú NRada 738. Z tvrze neb chalupy ODub. 10; w ſwy chalupye Hod. 59b; za tu chalupu KolA. 1513: chmelových chalup t. 1516; s dvěma chalupoma KolB. 63b (1497); chálupy HrubPetr. 183a. chalupa magale Prešp. 1837, Rozk. 2826, Veleš., magale chaluppi RVodň. 64d (magale = Hirtenhaus, Hütte Diefb. Gloss.); chalupa tugurium MamV., cellula Otc. 153a. — Pomnožně: ostaneš v svých chalupach Brig. 122, duom muoj za hubené chalupy mají t. 83; srov. pomnož. chyšě, katrčě, pústky. — Do chalupy ſtydke Ol. Num. 25, 8, Mus. tamt., chalupa stydká, lupanar; chalupa ſtydka lupanar MamD. 299a, chalupa neſtyka (sic) též MamE. 309b. — Příjm. mužské: Chalupa TomZ. 1433 n 35, přímie Chalupa Běl. 1455, zápis Prokopa Chalupy KolB. 130a (1501).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².