Václav Vladivoj Tomek

8°

Drobná gramatika historika Václava Vladivoje Tomka (1818–1905), určená primárně dospělým lidem, hlavně úředníkům, kteří v převratném roce 1848 (s. [III]: „Obrat wěcí w naší wlasti“) musejí z pracovních důvodů ovládat vedle němčiny i češtinu. Výklad se sice nazývá mluvnicí bez bližšího omezení, ale jde vedle stručného poučení pravopisného o příručku o tvarosloví, členěnou podle slovních druhů. Doplněk tvoří 15 textů paralelně vytištěných v českém a německém znění, kromě cvičných textů pro jazykovou analýzu mají sloužit i ke srovnání slovosledných rozdílů mezi češtinou a němčinou, s. IV). Němčina je tedy předpokládána jako jazyk, s kterým jsou uživatelé příručky líp školsky seznámeni, u češtiny se tu doplňuje to, co by si při menším zanedbání tohoto jazyka ve školách měli osvojit už „w prwních létech pacholstwí“ (s. [III]). Tomek své čtenáře optimisticky ubezpečuje, že psaná čeština, jejíž pravidla jim předkládá, není náročná: málo se liší (na rozdíl od němčiny) od mluvené řeči a dialektů kromě slovenského, je jednoduchá po pravopisné stránce (toto tvrzení je překvapivé vzhledem k dobovým rychlým změnám českého pravopisu) a charakteristikou jejích mluvnických pravidel je „důslednost“ (s. IV).

Tomek, přes mladý věk aktivní v Matici české (sekretářem Matice od 1845) i politicky (v konzervativní skupině kolem Lva Thuna, postupně se rozešel s K. Havlíčkem i F. Palackým), se netajil konzervativními postoji. Jako domácí učitel se už za studentských let dostal do blízkosti Šafaříkovy a Palackého. Z hlediska bouřlivého pravopisného vývoje, který ve 40. letech 19. století dokvašoval (Lisický 1898), se držel jejich pozic, tedy přijímal analogickou i skladnou úpravu tradičního tiskařského pravopisu. Nebyl už ale nadšen, stejně jako Palacký, z psaní dvojhlásky <ou> místo <au> podle české výslovnosti a z náhrady litery <w> písmenem <v>. Šel tak daleko, že se této pozice držel ve svých publikacích ještě celá desetiletí. Nepřekvapí proto, že <au> a <w> samozřejmě předepisuje i ve své mluvnici. Kromě toho zaujme v Tomkově ortografii odlišné psaní diftongu <ey> („seyr“) a skupiny <e> + <j> („kolej) — s. 4. Tomkova příručka byla významná i vzhledem k roli, kterou hrála v diskusích o pravopise Matice česká, pro kterou pracoval. V roce 1848 se Tomek politicky zasazoval o rovnoprávnost češtiny a němčiny ve školách a na úřadech (Lexikon 2008: 959).

Knížku otvírá stručná Předmluva (s. [III] až IV).

Samotná gramatika sestává z osmi hlav:

I. hlava (s. [1] až 4) pojednává o repertoáru liter; zařazeno je i přiblížení staročeské výslovnosti /i/ a /y/, vysvětlení, že dlouhou hláskou k /o/ je /ů/; na s. 3 najdou uživatelé poučení o psaní <y> po obojetných souhláskách, budoucí „vyjmenovaná slova“, jako se vyskytovala v dobových školních pravopisných pravidlech (srov. Prav1846).

II. hlava (s. 4 až 5) přináší výklad o rodu, čísle a pádech.

Rozsáhlejší III. hlava (s. 5 až 15) poučuje o substantivu (statné jméno), nabízí členění deklinačních typů primárně podle jmenného rodu a pak podle 9 vzorů, 3 základních (holub/dub, hlava, slovo) a 6 vedlejších (muž/meč, země, věc, moře, kníže, znamení). Dvojitost některých vzorů je vysvětlena historicky, staročeskou přehláskou (s. 10)

IV. hlava (s. 15 až 21) se věnuje morfologii adjektiva (přídavné jméno), V. hlava (s. 21 až 26) číslovek (slova číselná), VI. hlava (s. 26 až 30) zájmen (náměstky).

Nejdelší z kapitol, VII. hlavu (s. 30 až 56), věnoval autor slovesu a poslední VIII. hlavu (s. 56 až 57) indeklinabiliím (nesklonné částky řeči).

Celou čtvrtinu rozsahu příručky zabírají číslované texty 1–15 (s. [58] až 80).

Že se praktický spis setkal s úspěchem, o tom svědčí, že ještě v roce 1872 vyšlo jeho 9. vydání (Tomek 1872), už s jednoduchým <v>, i když jinde autor do konce života zůstal věrný svému <w>. Kromě českého zpracování bylo k dispozici i německé (Tomek 1848 a další vyd.). Byl pořízen i překlad do polštiny (Tomek 1865).

Kniha je vytištěna dobovou klasicistní antikvou s odpovídající polokurzivou.

• Tomek, W. Wladivoj. Pravidla českého pravopisu, praktickými příklady vysvětlená, pro učitele českých škol, zvláště pro kandidáty ouřadu učitelského. Praha, 1848. Fotokopie tisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 54 F 591, dostupné z WWW: <viz zde>
• Tomek, W. Wladivoj. Pravidla českého pravopisu, praktickými příklady vysvětlená, pro učitele českých škol, zvláště pro kandidáty ouřadu učitelského. Praha, 1848. Fotokopie tisku Vědecké knihovny v Olomouci, sign. 54 J 11698, dostupné z WWW: <viz zde>

• Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce 4/I: S–T; 4/II: U–Ž. Red. L. Merhaut. Praha: Academia, 2008, s. 959–963 (heslo Vladimíra Forsta a Václava Petrboka), dostupné z WWW: <viz zde>.
• Lisický, Alois. Spor o i a y. Časopis Musea království Českého, 1898, roč. 72, s. 308–332 a 454–493. Fotokopie výtisku Knihovny Národního muzea, Praha, sign. Z 10 D 9, dostupné z WWW: <viz zde>
• Tomek, W. Wladivoj. Kurzgefaßte Böhmische Sprachlehre für Böhmen. Prag: Verlag der Calve’schen Buchhandlung, 1848. Fotokopie tisku Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové, sign. 400 658, přív.: <viz zde>
• Tomek, W. Władywoj. Krótka gramatyka czeska. Do pol. přel. J. Krzywicki. Warszawa: nakładem księgarni J. J. Okońskiego, 1865. Fotokopie tisku Library of Congress, Washington, D.C., sign. PG 4109 T6, dostupné z WWW: <viz zde>
• Tomek, Václav Vladivoj. Krátká mluvnice česká pro Čechy. 9. vyd. Praha: Bedřich Tempský, 1872. Fotokopie výtisku Národní knihovna České republiky, Praha, sign. 54 H 43, dostupné z WWW: <viz zde>
• Voit, Petr. Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století I–II. 2. vyd. Praha: Libri, 2008, s. 148 (Calve Jan Bohumír) — elektronická forma textu přístupná v Encyklopedii knihy v českém středověku a raném novověku z WWW: <viz zde>