Versuch einer böhmischen Phraseologie, durch kurze, alphabetisch geordnete, den ächten Geist der čechischen Sprache aussprechende und der größeren Gemeinnützigkeit wegen verdeutschte Sätze vorgetragen: erste Abteilung: A–L

Matěj Josef Sychra. Versuch einer böhmischen Phraseologie, durch kurze, alphabetisch geordnete, den ächten Geist der čechischen Sprache aussprechende und der größeren Gemeinnützigkeit wegen verdeutschte Sätze vorgetragen: erste Abteilung: A–L. Brno (Brünn), 1821.

Listování
Autor

Matěj Josef Sychra

Mathias Joseph; Mathias; Matěj; Josef; Sichra

ZkratkaSychraVersuch1821
Transkribovaný titulVersuch einer böhmischen Phraseologie, durch kurze, alphabetisch geordnete, den ächten Geist der čechischen Sprache aussprechende und der größeren Gemeinnützigkeit wegen verdeutschte Sätze vorgetragen: erste Abteilung: A–L
Transliterovaný titulVersuch| einer| böhmiſchen Phraſeologie,| durch kurze, alphabetiſch geordnete, den ächten| Geiſt der čechiſchen Sprache ausſprechende, | und der größeren Gemeinnützigkeit| wegen verdeutſchte Sätze […] Erſte Abtheilung.| A.–L.
Místo tiskuBrno (Brünn)
Tiskař/nakladatelJosef Jiří Trassler (Joseph Georg Traßler)
Vročení1821
Vydání
ExemplářÚstav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha, sign. T III 657/1
Databáze NK ČR<viz zde>
Formát

12°

Rozsah1–1212 134 = s. [I–V] — VI–XXXIII— [XXXIV] — XXXV–XXXIX — [XL] — [1–3] — 4–254 — [255–256]
Charakteristika

Matěj Josef Sychra (1776–1830) byl katolický kněz, beletrista i hudební skladatel, autor s mimořádným zájmem o běžně mluvený jazyk. Pocházel z Ústí nad Orlicí, od dětství studoval v Praze na německých školách a pak na univerzitě. Za studií se setkal nejen se spolužákem Bernardem Bolzanem (jejich kontakty až do konce života dokumentoval Mašlaň 1918), ale i s učiteli (Vydra, Cornova, Meissner), kteří ho orientovali ke křesťanskému a zároveň osvícenskému zájmu o bližní. Když pak v pastorační praxi (zvláště Jimramov a Žďár nad Sázavou) zjistil, že se musí zdokonalit v češtině, rozvinul vedle literárního studia češtiny i sběr jazykového materiálu od lidových mluvčích neovlivněných výrazně latinským a německým jazykem školství. Stál prý dokonce i o zpětnou jazykověkritickou vazbu a předčítal svým respondentům svá vlastní, výchovně zaměřená beletristická díla, aby zjistil, jak se shodují s jejich jazykovým povědomím (Otruba 2008: 499). Vynikl také jako kazatel (se soubory vydaných homilií) i katecheta a vypravěč, publikoval autorské časopisy, projevoval zájem o výchovně motivované anekdoty — všechny tyto Sychrovy tvůrčí a zájmové okruhy spojuje právě mluvený jazyk. Ve své době byl respektován jako spisovatel (v beletrii využíval i zahraniční předlohy) i jako veřejně působící osobnost (zasadil se o to, že proslulý zelenohorský svatojanský poutní komplex nebyl změněn na hospodářsky využívané stavení), ještě koncem 19. století byl co do významu stavěn po bok Matěji Václavu Krameriovi (Rybička 1883: 203). Beletristické práce Matěje Sychry se dočkaly posmrtných vydání v 19. století (Sychra 1877) i v moderní době (Sychra 1961, Píseň o nosu 2005: 41n.; Vyhlídal 2006: 85nn.). Široké Sychrovy zájmy sahaly i k národopisu (Heroldová 1979: 135n. — edice Sychrova textu o Podlužácích na Moravě).

Vedle mluveného jazyka se podle literatury zdokonaloval v češtině i studiem starých textů (bible, Hájkova kronika, Práva městská, Mattioliho herbář, Beckovského kronika). Bezpečnou jazykovou kompetenci nabyl už během studií i v němčině a v latině (jak bylo zvykem na starých latinských školách, skládal latinské básně). Nejcennější z jeho jazykové reflexe je dvojdílná frazeologická sbírka (druhý díl: SychraVersuch1822), kterou vydal „ze svých zápisek“ (Rybička 1883: 204). Dílo má tedy i jistou dokumentační hodnotu, i když míra „literárního“ zpracování je značná, obraty jsou vybroušené do stručnosti. Využívají vtip nebo aliteraci, dávají i vhled do všednodenních reálií. I v beletristickém díle Sychra rád využíval přísloví a hovorové obraty. Jakýmsi završením jeho práce byla próza Veleslavín (Sychra 1847; srov. Vyhlídal 2006: 62nn.), „kompendium rad pro životní praxi venkovanů“ (Otruba 2008: 499) vykreslující život ideálního faráře pojmenovaného Veleslavín. Práci z pozůstalosti vydal katolický literát Václav Štulc. Editor se sice o pravopisné úpravě rukopisu k tisku v předmluvě nezmínil, ale text, vytištěný v roce1847, frakturou, uplatňuje jen analogické psaní <i>/<y> po <c>, <s> a <z>, nadále má však <j> v platnosti [í] (srov. Koupil 2015: 22–25).

 

Versuch je sestaven jako řada vět, výroků a obratů s připojeným německým překladem. Je řazena abecedně podle klíčových slov (kdyby ale věty nebyly seřazené, špatně by se odhadovalo, že např. ve větě Co asi jest milovníků češtiny, s. [3], je klíčovým slovo asi). Většinu rozsahu zabírá takto uspořádaný, ale nekomentovaný jazykový materiál (od s. 1). Podle autora pochází zčásti z excerpce literatury, zčásti ze záznamů, které „za tepla“ pořídil, když si všiml, jak se „sprostý lid při rozprávce rozdílně od Němců vyjádřuje“ (s. XXXVI). Autorovo hledisko, nacionalisticky motivované, tedy bylo výslovně kontrastní, hledal českou frazeologii odlišnou od německé, zajímal se o rozdíl, ne o shodu.

Frazeologickému slovníku předcházejí předmluvy v německém (Vorrede, s. [V] až XXXIII) a českém (Něco pro českého čtenáře, s. [XXIV] až XXIX) jazyce. Nejsou to texty identického obsahu a jsou i datovány s denním rozdílem. Hlavní text, hotové pojednání, je ten německý. Předestírá ránu, kterou prý čeština utrpěla po bělohorské bitvě (s. VI), srovnává jazykové poměry během studia a volá po osvobození češtiny z otroctví (s. XV). Srovnává německé a české jazykové a ortografické spory (s. XXVI).

Vzhledem k dobovým sporům o tzv. analogickou reformu českého pravopisu, kterou prosazovala část českých obrozenských kruhů, je zajímavá i dedikace knihy (s. III): i když byl sám Sychra většinu života tradicionalistickým „ypsilonistou“, věnoval knihu stoupencům obou stran. V české předmluvě se k tématu vrací a snaží se přesvědčit čtenáře o nicotnosti takových sporů, které rozdělují síly. I v této české předmluvě se vrací motiv minulého utrpení: českého (jazykového) ducha prý „němčina co můra bezmála dvě stě let škrtila“ (s. XXXVI)

Cennou sbírku nepřehlédl při přípravě Slovníku Sychrův přítel Josef Jungmann a včlenil materiál do kolektivní excerpce, která byla pro toto dílo zorganizována. Sychra ostatně v české předmluvě Jungmannův „kritický slovník“ ohlašuje, byť s realistickým časovým odhadem, že „něco vody dotud odplyne, než obdržíme, po čemž toužíme“ (s. XXXVII).

Zajímavou poznámku o ortografii uvádí František Mašlaň v edici Sychrových dopisů: podle sdělení ze Žďáru se prý Sychra psal od roku 1828 „Sichra“ (Mašlaň 1918: 124), tedy se možná na sklonku života přiklonil k analogické reformě. Proč ale právě v tomto slově?

 

V titulu knihy je frazeologie pojmenována bömische Phraseologie a zároveň je řeč o čechische Sprache. Pozornost české odborné literatury se zaměřovala na české fráze, které stojí vždy na prvním místě. Je otázka, do jaké míry jsou kvalitní i jejich německé ekvivalenty — Sychra byl však v tomto směru díky německým školám dostatečně jazykově kompetentní. Že myslel i na německojazyčné čtenáře, ukazuje na první místo zařazená německá předmluva a německé titulní listy obou dílů knihy.

 

Sychrova frazeologická příručka vyšla, údajně „ve skrovném počtu exemplářů“ (Rybička 1883: 204), v Brně ve velkém tiskovém podniku, který založil Joseph Georg Traßler (1759–1816). Ten vydal během své dráhy i jiný (samozřejmě nesrovnatelný) lexikografický Versuch, monumentální pětisvazkový slovník němčiny od Johanna Christopha Adelunga (Adelung 1788; srov. Voit 2008: 942). Tamtéž vycházel i Sychrův časopis Kratochvilník.

Jazykyněmčina, čeština
Primární literatura (digitální fotokopie)
  • Sychra, Mathias Joseph. Versuch einer böhmischen Phraseologie… Brünn, 1821–1822 (oba svazky). eKniha Google (fotokopie tisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 45 G 115, s přípiskem Čenského na přídeští), dostupná z WWW: <viz zde>
  • Sychra, Mathias Joseph. Versuch einer böhmischen Phraseologie […] A–L. Brünn, 1821. Fotokopie tisku knihovny Ústavu pro jazyk český, v. v. i., Praha, sign. T III 657/1, dostupné z WWW: <viz zde>
Sekundární literatura
  • Adelung, Johann Christoph. Versuch eines vollständigen grammatisch-kritischen Wörterbuches der hochdeutschen Mundart mit beständiger Vergleichung der übrigen Mundarten, besonders aber der oberdeutschen. Brünn: Joseph Georg Traßler, 1788. eKnihy Google (fotokopie tisků Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 8 C 33/1–5), dostupné z WWW: 1: <viz zde>; 2: <viz zde>; 3: <viz zde>; 4: <viz zde>; 5: <viz zde>
  • Heroldová, Iva. Etnografické prameny z počátku 19. století. Český lid, 1979, roč. 66, s. 131–141. Fotokopie tisku Knihovny Akademie věd České republiky, Praha, sign. sign. PD 246, dostupné z WWW: <viz zde>
  • Koupil, Ondřej. Grammatyka Cžeska: mluvnice češtiny v 16. až 19. století (katalog výstavy). Praha: Akropolis, 2015.
  • Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce 4/I: S–T; 4/II: U–Ž. Red. L. Merhaut. Praha: Academia, 2008, s. 497–500 (heslo Mojmíra Otruby), dostupné z WWW: <viz zde>.
  • Píseň o nosu: zapomenutí, opomíjení a opovrhovaní: z jiné historie novočeské literatury (od počátků až do roku 1948). Ed. I. Wernisch. Brno: Petrov, 2005.
  • Rybička, Antonín. Přední křisitelé národa českého: boje a usilování o právo jazyka českého začátkem přítomného století 1. Praha: F. Šimáček, 1883, s. 199–214. Fotokopie tisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 54 E 8147, dostupné z WWW: <viz zde>
  • Mašlaň, František. O stycích faráře M. J. Sychry s Janem a Bernardem Bolzanem. Časopis pro moderní filologii, 1918, roč. 6, s. 123–128 a 214–219. Fotokopie tisku Knihovny Akademie věd České republiky, Praha, sign. C346, dostupné z WWW: <viz zde>
  • Schmidtová, Petra. Matěj Josef Sychra: spisovatel pro děti a mládež. Žďár nad Sázavou: Unipress, 2004.
  • Sychra, Matěj Josef. Veleslavín: mravoučná hospodářská kniha. Ed. V. Štulc. Praha: Dědictví svatojanské, 1847. Fotokopie tisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 54 K 73328, přístupné z WWW: <viz zde>
  • [Sychra, Matěj Josef] Josefa Sychry život a spisy vybrané. Ed. V. Kryšpín. Praha: Fr. A. Urbánek, 1877 [= Bibliotéka paedagogická 31].
  • Sychra, Matěj Josef. Povídky a jiné práce. Edd. F. Tenčík a K. Palas. Brno: Krajské nakladatelství, 1961.
  • Voit, Petr. Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století I–II. 2. vyd. Praha: Libri, 2008, s. 942n. (Trassler Josef Jiří) — elektronická forma textu přístupná v Encyklopedii knihy v českém středověku a raném novověku z WWW: <viz zde>
  • Vyhlídal, Zdeněk. Obrozenecký spisovatel Matěj Josef Sychra: (život a dílo). 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. Fotokopie tisku Krajské knihovny Vysočiny, havlíčkův brod, sign. N44133, přístupné z WWW: <viz zde>
Autor popisuOndřej Koupil
Poslední aktualizace9. 11. 2020
 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 5 měsíci a 2 dny; verze dat: 1.1.17
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).