František Martin Pelcl

Franz Martin; Pelzel

8°

Druhé vydání mluvnice prvního pražského univerzitního profesora češtiny Františka Martina Pelcla (1734–1801) vyšlo pod nezměněným názvem nedlouho poté, co bylo rozebráno vydání první (PelclGrund1795).

V předmluvě (Vorrede, s. [V] a [VI]) se hned na začátku upozorňuje na přiložený seznam starších mluvnic, který byl zařazen i do prvního vydání, ale čtenář ho, nejspíš z technických důvodů, najde až na s. 321 až 328; seznam se od roku 1795 rozrostl na 30 položek. Posledním číslem je Thámova mluvnice z roku 1798 (K16144): Pelcl si stěžuje, že její s. 122 až 180 jsou prý »faſt wortlich« opsány z prvního vydání mluvnice Pelclovy.

V jednotlivých kapitolách výkladu jsou probírány litery abecedy a pravopisná pravidla, ohýbání slov a základy syntaxe. V pravopise to byl Pelcl, kdo upozornil, že <c> se v některých starých památkách považuje za měkkou souhlásku — slovy Lisickéhose tak „první podrývati […] jal soustavy orthographie bratrské“ (Lisický 1898: 308). Psal to Pelcl vlivem Dobrovského, nebo na základě svého poznání? Vzhledem k argumentům jen pravopisným si jevu pravděpodobně všiml sám.

Jazykovým vzorem (Muster der Sprache) byla Pelclovi čeština 16. století. Substantiva jsou rozčleněna do osmi deklinací, primárně podle rodu (s. 29 až 57). U sloves zná Pelcl čtyři obvyklé konjugace podle zakončení -u, -i, -ám nebo -ím v 1. os. sg. ind. praes. act. (s. 98 až 128), i když zároveň mluví o coniugatio unica, jediné konjugaci (s. 89). V syntaxi se Pelcl věnuje hlavně pádovým vazbám (s. 138 až 202). Prozodická partie se otvírá jasnou deklarací přízvučného systému podle Dobrovského (s. [203] až 216). Následují cvičné konverzace (s. [217] až 263), obsahující i hovory, nebo spíš výklady o jazyce českém (rozhovory XI až XIV) a o české literatuře (rozhovory XV až XIX). Praktický je česko-německý slovníček (s. [279] až 306). Knihu uzavírají překladová cvičení na s. [307] až 320.

Klasicistní antikvu prvního vydání zaměnil Pelcl za tradiční frakturu pro němčinu (Hanuš 1914: 137), české texty jsou vysázeny švabachem a latinské pasáže antikvou.

• Pelzel, Franz Martin. Grundsätze der böhmischen Grammatik. Prag, 1798. eKniha Google (fotokopie tisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 45 G 231), dostupná z WWW: <viz zde>
• Pelzel, Franz Martin. Grundsätze der böhmischen Grammatik. Prag, 1798. Fotokopie tisku Vědecké knihovny v Olomouci, sign. 997.031, dostupné z WWW: <viz zde>
• Pelzel, Franz Martin. Grundsätze der böhmischen Grammatik. Prag, 1798. Fotokopie tisku Vědecké knihovny v Olomouci, sign. 997.031, dostupné z WWW: <viz zde>

• Černý, Jiří, a Jan Holeš (edd.). Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. Praha: Libri, 2008, s. v. Pelcl, František Martin (heslo Jiřího Černého).
• Hanuš, Josef. František Martin Pelcl, český historik a buditel. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy a umění, 1914 [= Rozpravy České akademie pro vědy a umění, třída III, č. 38].
• Jelínek, Jaroslav. Nástin dějin vyučování českému jazyku v letech 1774–1918. 2., dopl. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972 [= Na pomoc učitelům a vychovatelům].
• Johanides, Josef. František Martin Pelcl. Praha: Melantrich, 1981 [= Odkazy pokrokových osobností naší minulosti 62].
• Johanides, Josef, Zdeněk Šimeček a Vladimír Koblížek. František Martin Pelcl, první profesor české řeči a literatury na pražské univerzitě. Rychnov nad Kněžnou: Městský úřad, 1993.
• Komárek, Miroslav. František Martin Pelcl jako kodifikátor mluvnické normy spisovné češtiny. Slovo a slovesnost, 1995, roč. 56, s. 34–38. Digitální forma textu dostupná z WWW: <viz zde>
• Koupil, Ondřej. Grammatyka Cžeska: mluvnice češtiny v 16. až 19. století (katalog výstavy). Praha: Filip Tomáš — Akropolis, 2015, s. 86 (č. 18/21).
• Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce 3/I: M–O; 3/II: P–Ř. Red. J. Opelík. Praha: Academia, 2000, s. 854–857 (heslo Lenky Kusákové), dostupné z WWW: <viz zde>
• Lisický, Alois. Spor o i a y. Časopis Musea království Českého, 1898, roč. 72, s. 308–332 a 454–493. Fotokopie výtisku Knihovny Národního muzea, Praha, sign. Z 10 D 9, dostupné z WWW: <viz zde>
• Pumprla, Václav. Knihopisný slovník českých, slovenských a cizích autorů 16.–18. století. Praha: Kabinet pro klasická studia, Filosofický ústav Akademie věd České republiky, 2010, s. 833–835.
• Tydlitát, Jan (ed.). František Martin Pelcl: sborník příspěvků z odborného semináře. Rychnov nad Kněžnou: Městský úřad, 1994.
• Voit, Petr. Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století I–II. 2. vyd. Praha: Libri, 2008, s. 423 (Jeřábek Jan Karel) — elektronická forma textu přístupná v Encyklopedii knihy v českém středověku a raném novověku z WWW: <viz zde>