Autor | ||
Zkratka | PelclGrund1798 | |
Transkribovaný titul | Grundsätze der böhmischen Grammatik | |
Transliterovaný titul | Grundſätze| der| Böhmiſchen Grammatik | |
Místo tisku | Praha (Prag) | |
Tiskař/nakladatel | František Jeřábek (Franz Gerzabek, Vater) | |
Vročení | 1798 | Vydání | druhé |
Exemplář | Vědecká knihovna v Olomouci, Olomouc, sign. 997.031 | |
Knihopis | K06970 | |
Formát | 8° | |
Rozsah | [*]8 A–U8 X4+1 = s. [I–VIII] — [1] — 2–202 — [203] — 204–216 — [217] — 218–278 — [279] — 280–306 — [307] — 308–320 — [321] — 322–329 — [330] Poznámka: rozsah není jasný, poslední potištěná je nejspíš s. 329; chyby v paginaci: s. 156 označena »256« a s. 297 označena »729« | |
Charakteristika | Druhé vydání mluvnice prvního pražského univerzitního profesora češtiny Františka Martina Pelcla (1734–1801) vyšlo pod nezměněným názvem nedlouho poté, co bylo rozebráno vydání první (PelclGrund1795). V předmluvě (Vorrede, s. [V] a [VI]) se hned na začátku upozorňuje na přiložený seznam starších mluvnic, který byl zařazen i do prvního vydání, ale čtenář ho, nejspíš z technických důvodů, najde až na s. 321 až 328; seznam se od roku 1795 rozrostl na 30 položek. Posledním číslem je Thámova mluvnice z roku 1798 (K16144): Pelcl si stěžuje, že její s. 122 až 180 jsou prý »faſt wortlich« opsány z prvního vydání mluvnice Pelclovy. V jednotlivých kapitolách výkladu jsou probírány litery abecedy a pravopisná pravidla, ohýbání slov a základy syntaxe. Jazykovým vzorem (Muster der Sprache) byla Pelclovi čeština 16. století. Substantiva jsou rozčleněna do osmi deklinací, primárně podle rodu (s. 29 až 57). U sloves zná Pelcl čtyři obvyklé konjugace podle zakončení -u, -i, -ám nebo -ím v 1. os. sg. ind. praes. act. (s. 98 až 128), i když zároveň mluví o coniugatio unica, jediné konjugaci (s. 89). V syntaxi se Pelcl věnuje hlavně pádovým vazbám (s. 138 až 202). Prozodická partie se otvírá jasnou deklarací přízvučného systému podle Dobrovského (s. [203] až 216). Následují cvičné konverzace (s. [217] až 263), obsahující i hovory, nebo spíš výklady o jazyce českém (rozhovory XI až XIV) a o české literatuře (rozhovory XV až XIX). Praktický je česko-německý slovníček (s. [279] až 306). Knihu uzavírají překladová cvičení na s. [307] až 320. Klasicistní antikvu prvního vydání zaměnil Pelcl za tradiční frakturu pro němčinu (Hanuš 1914: 137), české texty jsou vysázeny švabachem a latinské pasáže antikvou. | |
Jazyky | němčina, čeština | |
Primární literatura |
| |
Sekundární literatura |
| |
Autor popisu | Ondřej Koupil | |
Poslední aktualizace | 9. 11. 2020 |
![]() | Copyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 3 měsíci a 11 dny; verze dat: 1.1.16 | ![]() | ![]() |
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101 (LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS). |