Autor | ||
Zkratka | DobInst1822 | |
Transkribovaný titul | Institutiones linguae Slavicae dialecti veteris, quae quum apud Russos, Serbos aliosque ritus graeci, tum apud Dalmatas glagolitas ritus latini Slavos in libris sacris obtinet: cum tabulis aeri incisis quatuor | |
Transliterovaný titul | INSTITUTIONES| LINGUAE SLAVICAE| DIALECTI VETERIS, | QUAE| QUUM APUD RUSSOS, SERBOS ALIOSQUE RITUS GRAECI,| TUM APUD DALMATAS GLAGOLITAS RITUS LATINI| SLAVOS IN LIBRIS SACRIS| OBTINET.| CUM TABULIS AERI INCISIS QUATUOR | |
Místo tisku | Vídeň (Vindobona) | |
Tiskař/nakladatel | Antonius Schmid | |
Vročení | 1822 | Vydání | první |
Exemplář | Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha, sign. T III 2639 | |
Knihopis | K01979 | |
Formát | 8° | |
Rozsah | (*)–(****)8 (*****)2 A–Z8 Aa–Yy8 Zz1 + IV příl. = [I–III] — IV–LXVIII — [1] — 2–720 — [721–722] + IV příl. Poznámka: Přílohy jsou číslovány („Tab.“ s příslušným římským číslem) a přiřazeny ke s. 2 (vázána za s. 2), 4 (vázána za s. 4), 5 (vázána před s. 5) a 69 (vázáno za před s. 69). Strana 334 mylně označena „336“. | |
Charakteristika | Základní dílo slavistiky. Dílo Josefa Dobrovského (1753–1829) sledujeme v této digitální knihovně poněkud šířeji, než vyplývá ze samotného vymezení knihovny starších mluvnic češtiny. Nelze tak minout základní a zakladatelské dílo filologické slavistiky, Dobrovského Institutiones linguae Slavicae dialecti veteris (Základy starého nářečí jazyka slovanského, tedy staroslověnštiny a církevní slovanštiny) z roku 1822. S Kopitarovou pomocí je „patriarcha slavistiky“ vydal ve Vídni latinsky, tedy tak, aby byly učenému publiku přístupné i mimo širší středoevropský prostor. S tradičními mluvnicemi češtiny (i s autorovými vlastními mluvnicemi DobLehr1809 a DobLehr1819) mají Institutiones shodnou strukturu. Jsou rozděleny do tří částí (partes):
— slovotvorba (De vocum formatione, od s. 79); Dobrovského přístup ke stavbě jazyka skrze tuto bránu je znám i z jeho prací o češtině; — ohýbání slov (De vocum flexione, od s. 459); najdeme tu deklinaci substantiv a adjektiv, konjugaci sloves a rozbor znění modlitby Otče náš; — syntax (De vocum constructione, od s. 581); poučení o kongruenci, rekci a slovosledu.
Předchází úvod (Introductio, od s. [1]), zabývající se hláskoslovím a grafikou (abecedy, hláskové změny, přízvuk, zkratky v rukopisech apod.), a následuje antologie patnácti textů z církevněslovanských rukopisů (s. 672 až 704). Slavista Jernej Kopitar (1780–1844) zařadil do knihy po odjezdu Dobrovského z Vídně ještě doplňky (od s. 705) s aktuálními poznatky získanými korespondenčně od spolupracovníků.
Rozsáhlá publikace byla náročná i po typografické stránce. Latina je tištěna antikvou s polokurzivou, církevněslovanské texty cyrilicí, v přílohách jsou v mědirytu vyvedeny celé abecedy (hlaholské i cyrilské písmo). | |
Jazyky | latina | |
Primární literatura (digitální fotokopie) |
| |
Sekundární literatura |
| |
Autor popisu | Ondřej Koupil | |
Poslední aktualizace | 27. 9. 2021 |
![]() |
Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka,
Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková Vokabulář byl spuštěn před 18 lety, 4 měsíci a 2 dny; verze dat: 1.1.26 |
![]() |
![]() |
Web je
podpořen
Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062 (LINDAT/CLARIAH-CZ). |