18. O spomahání dobytku, ještě když s v těle bydlel,
tuto pověst v Vestriku každej potřebnej slyšel:
K Vendelínu jíti musíš, chceš-li zdráv mít dobytek.
Onť tobě ho zas, jak skusíš, uvede na užitek.
19. Ano, i tu velikou moc nebeský král tobě dal,
aby skrz tvou silnou pomoc každej milost nabýval.
Nebo ty jsi vše věřejní patron ve vší potřebě,
odkudž jsouc všem stejně věrni, spomaháš ve vší době.
20. Pročež já se, můj patrone, k tobě zcelá utíkám.
Sklíčená jest duše moje od hříchův, jichž se lekám.
Však ale čim víc spýtuju tvoje mocné zásluhy,
tím sebe víc důvěřuju, že střeš jeji neduhy.
21. Setří tehdy nepravosti, které svědomi hryzou.
Vykoření zlé náklonosti, které duši sužujou,
aniž budoucně nenechej do hříchu hloubčejc padat,
nýbrž přísnou kázeň mně dej, jak se mám svatě chovat.
22. Zažeň taky všechnu psotu, která mysl napadá,
a rozežeň tu mrákotu, která na srdce padá,
tenkrát, když se v svých ouzkostech duše z těla ubírá
a když tělo v svých mrzkostech tomu světu umírá.
23. Zdeť pak dokuď mně Hospodin živobyti popřeje,
ten dar sobě od něj vymiň, ať mě zdraví dopřeje,
abych jemu vzdy ve zdraví věrně mohl sloužiti
a po heslu věčné slávy tím horlivějc toužiti.
24. Též mojim milým přátelům, jakož i mně samému,
ano, i mým nepřátelům i jednomu každému,
ve vší nouzi, ve vší bídě i ve všech nedůstatcích
přispěj, zastaň nás vší době a požehnej na statcích.
25. Posledně i dobyteček, jehož nám Bůh proto dal,
aby každej svůj stateček v lepším stavu zachoval,
od pádu nakažlivého zachraň, nám pak vypros všem,
když půjdem z těla svého, ať se k Bohu dostanem.
Amen.
Všechno k větší cti a slávě boží a k slušnému uctění svatého Vendelína.
