Tyto litery ukazují: EDQITA. Latině takto znějí: Euntes dividite quem invenistis thesaurum auri. Takto česky: Jdouce rozdělte mezi sebou poklad zlata, kterýž jste nalezli. Xantus vetce: Jděmež domů, rozdělme to zlato.

Když pak domů přišli, boje se Xantus Ezopova švástání, kázal ho vsaditi. I řekl Ezop: Slyšte, toť jsou ti slibové učeného mistra v přirozeném umění, kterýž proti přirození místo svobody, kterouž mi zaslíbil, ještě mne teď do vězení dal. Těmi slovy pohnut jsa Xantus, kázal ho zase vypustiti a řekl mu: Jestli chceš svobodným býti, tehdy drž jazyk za zuby a netup a nehaněj mne tak zřetedlně mezi všemi. K tomu takto odpověděl Ezop: Učiň, jakž chceš, však chtěj, neb nechtěj, musíš mne propustiti.

Toho času velmi velicí divové dáli se v městě Sámu. Nebo když obecní veselí měli, přiletěl orel rychlým letem mezi všecken lid, kterýž na tom veselí byl, a vzal prsten, kterýmž pečetí, aneb sekrét nejvyššího ouřadu, tomu, kterýž důchody městské všecky bral. A ten prsten aneb sekrét upustil na lůno jednomu muži, kterýž žádného ouřadu na sobě neměl. Z toho divu všickni lidé, jakžto zmámeni, počali spolu hovořiti a v těžkém pochybenství býti, co by to vyznamenávalo. A hned radu obeslali a Xanta také povolali jakožto mistra v umění o přirození a jakožto nejvyššího správce obecného dobrého. A tázali se ho, jaké by to znamení býti mělo. Xantovi neznámé ty všecky věci byly, a jsa v pochybnosti, žádal sobě jednoho dne k prodlení, aby na to mohl pomysliti. Když mu ten den dán byl, šel domů a velice zarmoucen byl, neb nevěděl, co by lidu raditi měl. Tu šel Ezop k Xantovi a takto k němu řekl: Proč jsi tak obtížen na své mysli? Zanech toho smutku a vlož to břemeno (že máš lidu raditi) na mne a jdi zejtra ráno do rady a s lidem na tento spůsob mluv: Milí páni z Sámu, já nejsem žádný věští, ani vykladač znamení ptačího, neboližto nějaký, který by měl věci takové smejšleti o věcech skrytých, jakož vy to dobře znáte. Ale já mám jednoho služebníka svého, kterýž praví a vyznává, že věcí takových dobře povědom jest. Jestliže se vám líbí, tehdy já rozkáži jej sem přivesti, tenť vám poví, co ten div toho orla znamená. Budu-li já pak co raditi, čímž bych lidu dosti neučinil, ty budeš potupných řečí od lidí prázen a oni všecknu vinu s tebe na mne přeloží. Xantus slovům Ezopovým