haněl, ktréžs měl s poctivostí přijíti a míle přivítati. K tomu odpověděl Ezop: Všaks se mnou na tom zůstal a rozkázals mi, abych žádného nepouštěl, než který by byl učený a moudrý. I dí Xantus: A což tito nejsou učeni, má milá masopůstní larvo? Ne, zhola nic, odpověděl Ezop: Nebo když jsem já s nimi mluvil, oni mi nerozuměli, kterak jsem je tehdy za učené a moudré měl míti a držeti? Ale kterýž mi rozuměl, toho za moudrého jsem měl a hned sem ho vpustil. Ta odpověd ode všech schválená byla.

Po několika dnech potom, když Xantus mezi hroby s Ezopem se procházel a svrchu nápisy nad hroby četl, nalezl Ezop nějaké litery na jednom piléři při jednom obrazu vyryté, k kterémuž po stupních nahoru se jíti mohlo. A vyryté byly první litery jednoho každého slova v řeči řecké, kteréž vyložená do řeči latinské takto jsou byla: AGQFITA. I řekl k Xantovi: Pane, co znamenávají litery tyto? Xantus pilně na ně hleděl i dlouho myslil, a nemoha jim rozuměti, dí Ezopovi: Pověz, prosím tebe, co znamenají. Ezop: Kdybych tuto poklad od zlata nalezl, co by mi za to dobrého učinil? Xantus řekl: Buď dobré mysli, chci tě propustiti a ještě polovici toho zlata dáti. A hned šel Ezop čtyři stupně nahoru k tomu obrazu, a tu kopaje, nalezl poklad od zlata a jej pánu dal, řka: Pane, prosím tebe, že mi to držeti budeš, cožs mi přiřekl. Xantus řekl: Tohoť se nestane, leč mne naučíš prvé, kteraks ty ten poklad nalezl, nebo já to více sobě vážím než to zlato. Ezop řekl: Ten, kdož tento poklad sem schoval, bez pochyby že byl veliký mistr v přirozeném umění, on sám sobě slova a litery vymyslil, kterýmiž tento svrchu nápis učinil, a ty litery znamenají v latině: Ascende gradus quatuor fode invenies thesaurum auri. To jest česky: Vejdi na čtyři stupně a kopej, tu najdeš poklad od zlata. K tomu řekl Xantus: Jakž ty to víš, pověz mi? Ezop řekl: Tak, že ty litery, kteréž potom stojí, toto znamenají: TRDQITA. To jest latině: Tradito regi Dionysio quem invenisti thesaurum auri. Těch sedm slov latinských znamenává také sedm českých: Dej králi Dionyziovi poklad od zlata, kterýžs nalezl. Řekl Xantus: Když Dionyziovi králi ten poklad náleží, vezmi ty ho polovici a neprav žádnému o tom.

Řekl Ezop: Ty mně ho nedáváš, ale ten, kdož jej tu položil a zakopal. Xantus se zeptal, jak by on to věděl: Ezop odpověděl: