„I pro [159v]číslo strany rukopisujednoho živého
nechci mu milost dáti!“
[625] Králová se se pannami vráti
i jdú na své pokoje.
Panna sezva všecky svoje,
učini bydlo vězňóm těm
a po třech dnech káza všem,
[630] aby každý domóv jel.
A pannic se dobře měl,
již přejel přes přiesep k hradu,
učinil s tiem obrem svádu.
Tlúkl mu na vrata před mostem,
[635] obr se vybra s tlustým sochorem
železným, poče naň svádu,
tu vze na svém oři vadu.
Obr jej sochorem porazi
a on jej svým mečem prorazi.
[640] Na hrad běže, zabiv jeho,
boje se, by viece jiného
nebylo tu pohanstva litého.
Naliť tu všecko křesťanstvo bylo,
ti, ješto v robotě byli,
[645] tyť sú skrze něho zbili,
jehožto rádi uzřechu
mnoho lidí, jenž tu biechu.
Jenž ten pohan zabit byl,
to ten panic vše učinil.
[650] Byl s nimi tu do večera,
ani jej vodie, kde která
ukazujíc sbožie i kde klenoti kteří,
komonstvo i také oři.
Ty káza přeberúc nésti
[655] a na vořiech domóv vésti.
Zítra vzem od nich slib,
aby ten vešken lid
brali se k králi Artušovu dvoru,
panně Floribelle u poko[160r]číslo strany rukopisuru.
[660] Dali se jíž u vězenie,
povědúc to znamenie:
„Ten, jenž nosí krásnú pannu
v zlatém poli červenú,
pannic nás ten poslal k tobě.“
[665] A když se to sta v té době,
že to všecko učinichu,
panně žalost obnovichu.
Ona opět s nimi šedši,
s královú před králem klekši,
[670] prosi za pannice svého,
by odpustil vinu[ac]vinu] winnu jeho.
By král velmi hněviv z toho,
že jide mlče od toho,
nerodi jim slóvce řéci,
[675] panna jide ven v péči,
učini bydlo vězňóm těm
i káza jim pryč všem,
by jeli domóv, kdež kto byl,
a jejie pannic zdráv byl.
Kapitola XVII.
[680] Tandariáš zabiv druhého vobra, jide v hrad,
tu ho křesťan každý uzře rád.
Zabiv jej z toho úsilé,
dařiv je opět všechny míle[ad]míle] milie,
posla je v slib své panně,
[685] by se jie dali u vězenie.
Jakž sú se najprv přibrali,
tak se panně u vězenie dali,
znamenie jíž zvěstovali:
„Pannic, jenž nosí v zeleném poli
[690] červenú pannu na sobě,
ten jesti nás poslal k tobě.“
Panna s královú i s vězni
jdú před král i před ni[14]sic! ve variantním rukopise II.F.8 otištěném E. Petrů je „jide k králi Artuševi“; Marečková, D. – Petrů, E.: Rytířské srdce majíce. Praha 1984, s. 278,
