[195] lehla v nemoci na loži,
ano jí nic neškodi.
A když se dvór přibližováše,
král s královú jí pykáše,
často nad ni přichodiechu
[200] a vždy k nie tak mluviechu.
„Ač nebudeš na tom dvoře,
ižádný vesel býti nemóže.“
Tak nakrátce ten den přijide,
král s královú ke dvoru jide
[205] a zde pannic zosta se pannú,
kázav rytieři jednomu,
aby přivedl mimochodník
a k tomu běhutý hynštík
i postavil ráno před hradem,
[210] aby pannic se pannú kradem
jeli odtad dnem i nocí,
pospiechajíc k jeho otci.
Jakž se i tak stalo,
že se velmi tajně dálo.
[215] Panna jednoho jitra vstavši,
se pannicem umluvivši,
jdú dolóv spolu tajně
a vsedavše brzo na koně
i jedú pryč nemeškajíc
[220] a k jeho otci vždy se ptajíc.
Panna na mimochodníku
a pannic na běhutém hynštíku,
až přijedú do země
k otci jeho bez meškánie.
[225] Tu je otec míle[i]míle] milie přije
a tiem veselé veliké jmě.
A když to král Artuš zvědě,
pravým hněvem ihned zbledě,
tu se dvuor róz[154r]číslo strany rukopisuno rozjide,
[230] král na vojnu zapovědě,
by s ním všichni kniežata, králi
na Tandariáše táhli,
na otce i národ jeho,
chtiec shladiti s světa toho.
Kapitola desátá
[235] Tandariáš měl zemi hrdú,
od hor, lesóv velmi tvrdú.
Nemohl kromě města jednoho velikého
do té země nikoli jeti,
leč komu chtěl přieti.
[240] Tandariáš připraviv se,
s otcem k bráně šedše.
V tom miestě sami ostali
a tu nepřátel čekali,
majíc s sebú lid veliký,
[245] jenž [po]text doplněný editorem cti[j]cti] ċti stal z nich všeliký.
Nad tiem městem krásný hrad stál,
v němž panic se pannú přebýval.
Slíbiv s ní v čistotě býti,
až by mohl k milosti přijíti
[250] a u krále Artuše milost jmieti.
Tepruv chtěl Floribellu Tandariáš pojieti.
Kapitola jedenádstá
Král Artuš když k nim táhnieše,
s sebú velikú sílu jmějieše
devět králóv korunovaných
[255] a co kniežat i všech jiných.
Přitažechu k městu i k hradu,
tuť své stanoviště rozkladú.
Tandariáš byl [154v]číslo strany rukopisutiem vesel[k]vesel] weẛel,
