A tudiež zhoji její rány a nazajtřie vyvedena bude před toho vládaře, a mnohem bieše kraší nežli dřieve. Opět ji vládař bude namlúvati k následování modl diábelských, a nemoha ji namluviti k následování modl, i káže jejie tělo háky železnými trhati a hlavu jejie kladivem ztlúci a potom káže prsi jejie obřezati. A tak obnaženú káže po všem městě voditi. Ale pán buoh k jejie prozbě sešle s nebe anjela svého, jenž tělo jejie všechno přioděje a bolesti její zléčí. A vida ten vládař, že ji žádnú mukú přemoci nemuože, káže ji na nějakú horu před město vyvésti, aby hlavu jejie sťali. Tu pak sv. Barbora cestú jdúci i modlila se milému bohu řkúci takto: „Pane Jezukriste, prosím tvé svaté milosti, uslyš mě v méj prozbě: jestliže by kto památku mého umučenie tvým jménem zpomínal, den súdný buď jemu milostiv a nedopúštěj ho k věčnému zatracení.“ A hned uslyšán byl hlas s nebe řka: „Čehožs žádala, v tom ve všem si uslyšána.“ Pak ihned z toho sv. panna Barbora od svého vlastnieho otce smrt jest vzala, jenž svým vlastním mečem jejie svatú hlavu setne. A když již zase k domu jíti chtěli, tehda pán buoh, chtě pomstiti služebnice své, co učiní? Sešle hrom, jenž otce jejieho tak roztřéští a spálí, že najmenšieho prachu jeho těla shledati nemohli. A tak jest ta milá panna, svatá Barbora,