jedno zbožie ot něho k manství mají, aby nevěděl, ot koho služby čekati, to jiný má přikázati, aby to učinili přes šest neděl a přes den. Neučiní li oni toho, tehdy jim otsúdí to zbožie, kteréž od toho pána mají, ač je pán manským právem honí, jako jest napřed pověděno.

Ktož jednoho pána man jest, řečníkem on móž dobře býti a právo móž dobře nalézati o manských právech, ač on ojenného štíta i nemá, a zavrže li který man právo které před svým pánem, bude li on sám třetí, ješto po něm stanú, on stane bez viny, a nemá ižádného po sobě, tehdy on jest svému pánu úkladem u vinu.

Každý pán má přinajmenšiem dvanádcet manuov mieti, když on o manství súdí. A má li ten pán to zbožie ot jiného pána k manství, o něž se súdie, a zavrže li jeho manu které ono právo a bude sám třetí, on tiehne to právo před vyššieho pána. Pakli jest to zbožie toho pána dědičstvie, tehdy on tiehne to před krále, ač on v německých zemiech jest. Pakli jeho nenie v německých, ale tiehne to před zemského rychtáře, tu má správně přijieti. Pakli tu příde, když jej třikrát připovědie, tehdy jest manstvie zbožie obdržal a má jemu král nebo lantrychtéř mier a pokoj učiniti na tom, ač to zbožie v jeho popravě jest.

Někteří pravie, by pán mohl jednané manstvie pójčiti bez svého mana vóle, jenž to zbožie ot něho má, a to vše zprávně má. To nenie právo, nemóž ižádný pán ijednoho jednánie pójčiti na ižádném zboží, kteréž jeho man bez jeho vóle a bez jeho prosby má.

Když pán svému manovi zbožie pójčí a jemu to ukáže po jeho posle a jemu to