převláčejíce se z jednoho do druhého, a na to najviec nakládají, každý podlé muožností svých.

Také jsú Arapi velmi rozmazaní, děl obecních hrubých a těžkých nedělají, než řemeslníci jsú čistí a velmi misterní na věci pěkné a drahé. A nemají obyčeje mnoho choditi na tulačky aneb na procházky jako jiní lidé, ale což by měl choditi, radše sedí aneb což nábožnějších před svój dóm vyjda i čte na knížkách a jiní ho poslúchají. Pakli jest kterému jaká potřeba, tehdy velmi znenáhly se béře.

Ženy své velmi úzce múřené chovají, nedadúce jim po městě choditi, jakož jinde obyčej mají ženy choditi v zemiech křesťanských kupovat nebo prodávat nebo do kostela aneb po kterých koli potřebách. Tam toho nenie obyčeje, než doma se, ženy, bohu modlte! A doma také své lázně mají, v nichž se myjí, a jestliže by jie, totiž ženě, jaká potřeba byla v dóm co kúpiti na trhu, ve všem v tom mužie jich zastúpie je a jim koupie i zednají.

Také všecky věci, kteréž se koli na trh nesú k prodaji, všecko mužie prodávají buď v krámiech, buď v sklepiech, neb kdež koli jinde. Tu po městě mnoho chodě, Arapky ženy nebo Turkyně nesnadně uzříš. Pakli by které jaká znamenitá potřeba byla, tehdy na osle jede a okolo nie jdú služebníci dva nebo třie a tvář jejie jest všecka zakryta čistým tafartem černým, kterážto žena skrze něj každého vidí, ale člověk tváři jejie viděti nemuož.

Také když by kto z nich znamenitý umřel, tuť najviec arapských žen uzřie, ješto jim k pohřebóm odpúštějí, jakož sem já jich ve všem tom času, kterýž sem byl v Ejiptě, neviděl viece, než když za jedniem