městech polských a v městech, jěžto na poledne jsú, neb obráti vězně jich, praví hospodin.
Jr33 Kapitola třidcátá čtvrtá čte sě
Jr33,1 I stalo sě jest slovo božie podruhé k Jeremiášovi, když jest ješče byl zavřěn v sieni žalářovéj, a řka: Jr33,2 Toť praví hospodin, jenžto jmá učiniti to a zpósobiti, hospodin jmě jeho. Jr33,3 Volaj ke mně a uslyším tě a zvěstovatiť budu veliké věci a cělé, jěžto nevieš. Jr33,4 Neb to praví hospodin bóh izrahelský k domóm tohoto města a k domóm krále judského, jížto sú zrušeni, a k tvrziem a k meči Jr33,5 přichozijících, aby bojovali s Chaldei, aby naplnil jě mrchami lidskými, jěžto sem pobil v hněvě v mém a v rozhněvání v mém, skrývajě obličěj svój od tohoto města pro všelikú zlost jich. Jr33,6 Aj toť já obvieži jemu ránu a sdravie a uléčím jě a zjěvím jim prosbu pokojě a pravdy. Jr33,7 A obrátím obrácenie judské a obrácenie jeruzalémské a vzdělám jě jako od počátka Jr33,8 a očistím jě ode všeliké nepravosti jich, v niežto sú hřěšili mně, a milostiv budu všelikým nepravostem jich, v nichžto sú vznikli mně a pohrdali mnú. Jr33,9 A budú mně ve jmě a v radost a v chválu a u veselé všem lidem zemským, jížto sú slyšěli všěcky dobré věci, jěžto já jmám učiniti jim, a užasnú sě a smútie sě ve všelikých dobrých věcech a ve všelikém pokoji, jenžto já učiním jim. Jr33,10 To praví hospodin: Ješče slyšěno bude v tomto miestě, ješto vy diete, by bylo pusté proto, ež by nebyl člověk ani brav v městech v judských a přěd Jeruzalémem, jěžto sú opustělá bez člověka a bez bydlitele a bez dobytčěte. Jr33,11 Hlas radosti, hlas veselé, hlas ženicha a hlas mladé nevěsty, hlas dějících: Poznávajte sě hospodinu všech zástupuov, dobrý neb na věky milosrdie jeho a nesúcím sliby do domu božieho, neb přivedu zasě obrácenie zemské jako od počátka, praví hospodin. Jr33,12 To praví
