An[73r]číslo strany rukopisutioche[gk]Antioche] AnAnthioche, slušelo by tobě královské koruny požívati. A vyjev odtud s Kandeolem, v noci do města králova vjeli jsú. A ponocní města toho voláchu, kto by byli. Odpovědě Alexander: Kandeolus jest. Přikazujemť[gl]Přikazujemť] Przikazugemt vám od Alexandra, aby jemu jeho ženu kázali vrátiti, jinakť město vaše bude spáleno, dočekáte li přitrženie vojska. Uslyševše to lidé toho města, inhed jsú vylámali dveře domu králového, a vyněmše ženu Kandeolovu, inhed ji jemu vrátichu. Tehdy Kandeolus pokloni se jemu a vece: Předobrý Antioche, muoj najmilejší, prosím, aby se mnú jel před mú mateř, aby pro čest mně danú tě obdařila. Uslyšev to Alexander, uradova se, neb žádáše viděti královnu a město jejie. I vece jemu: Jeďme k césaři Alexandru a uprosíš mě u něho a takť učiním všecku[gm]všecku] wſſeċku vuoli tvú. I sta se tak. A vzev odpuštěnie, i jede s Kandeolem. A když spolu cestú jedešta, přijedechu na vysoké hory, jenž jako do oblakóv dosaháchu. A na těch horách viděli jsú převysoké stromy, podobné k cedróm a veliká jablka nesúcé, kteréžto když uzře Alexander, divieše se velmi. Viděl jest také Alexander kořenie divné velikosti, jenž jmějieše hrozny tak veliké, že jeden člověk nemohl unésti jednoho, a ořešie, jenž nesiechu ovoce, jako dýně veliké ořechy. V těch miestech opic bez čísla přebýváše. A potom přijidechu do města Kandacis královny. Uslyševši Kandacis, že Kandeolus ve zdraví s svú ženú jede zase a že posel Alexandróv s nimi jede, by tiem velmi radostna. A inhed se obleče v králové rúcho a vstavi na svú hlavu korunu zlatú, drahým kamením ozdobenú. A s svými pány jede proti němu až do vzchodu svého paláce. A bieše královna přéliš krásná. A když ji spa[73v]číslo strany rukopisutři