[85v]číslo strany rukopisupopravu tě provodím a tři nebo čtyři lokty plátna tobě dám, aby tě obinuli, když tě budú chtíti odpraviti.“
On uslyšav tu řeč, bral se od něho k druhému příteli, jehož jako se miloval, a takéž tlúkl, prose, aby jemu v núzi pomohl a tělo to jisté v svém domu schoval. Uslyšev to druhý přítel, vece k němu: „Milý, zda ty mne mníš takého blázna, abych já chtěl za tě život dáti? Však ty víš, že kdyby u mne to tělo nalezeno bylo, musil bych za to svój život dáti. A však že s’ mne jako se miloval a mój přítel si byl, na popravu tě provodím, a jakž budu moci, tak tě těšiti budu. A přesto nestyšť sobě, však by i tak podlé přirození musil umřéti, poněvadž všickni máme zemřéti.“
Uslyšav tu řeč, bral se opět od něho k třetímu příteli, jehož méně milováše nežli se a málo proň činil. Přišed k jeho dvoru, tlúkl. Tedy on otáza jeho, co by chtěl a proč by přišel. Odpovědě: „Milý příteli, stydím se tebe, nesmímť praviti, neb sem pro tě nikdy nic neučinil, a všakť musím pověděti. Pohříchu přihodilo mi se, že sem člověka zahubil a teď jeho tělo u pytli na sobě nosím. Protož prosím tebe, schovaj to tělo v svém domu a zachovaj mne při [86r]číslo strany rukopisuživotě, neb jinak, budu li lapen s tím tělem, mój život platí.“ Tedy on vece: „Daj mi sem to tělo, já je chci místo tebe na svú plecí nositi, a bude li potřebí, i za tě na smrt jíti.“ A když ten jistý pytel vzel, odvázav jej, nalezl v něm zabitého vepře a toho požil jakožto přítel najmilejší.
Najmilejší! Tento císař jest Otec nebeský. Ale syn jeho jest každý dobrý křesťan, jenž VII let jezdí, dobývaje sobě přátel, to jest všecky své dni, neb sedm dní vešken čas běží. První přítel jest tento svět, jehož mnohý více miluje nežli sám se. Neb mnohokrát člověk dá se na smrt pro zboží, aby jeho nabyl, jakožto dóvod toho jest na kupcích i na jiných, kto chce příliš bohatý býti. Ale ten přítel i v najvětčí núzi člověka opustí, když jemu k jeho smrti nic více nedá nežli tři neb čtyři lokty plátna, aby jeho tělo obinuli a v zemi pochovali. Protož ktož úfá v toho přítele, blázen jest. Druhý přítel jesti žena a děti a jiní přítelé, jenž v núzi, to jest na smrti, jiným nepomohú, než s pláčem k hrobu[ef]hrobu] hobu provodí. Ale po malých dnech zapomenú a žena snad jiného pojme a děti se zžení a o zboží se budú vaditi, na otcovu duši nikdy nepomníce. Netřeba písem
