[75v]číslo strany rukopisuzetě[dh]zetě] Teſti svého, toho jistého tesaře, k sobě, vece k němu: „Poněvadž s’ mú dceru sobě za ženu pojal, aj, teďť dávám tuto košili dosti dobrú, kterážto má[di]má] miela takúto moc: Budeš li jí až do smrti požívati, nikdy jí netřeba práti, aniť se kdy zdéře ani zetlé, dokudž věrně spolu v svém stavu manželském s obú stranú budete přebývati. Pakli by kto z vás – jehož Buoh ostřez – své lože přestúpil, ihned se ta košile zšpiní a bude potřebovati prání jakožto i jiné rúcho.“ Uslyšev to ten jistý tesař, vděčně tu košili přijal a velmě snažně poděkoval a řka: „Děkujiť velmě, milá matko, že s’ mi tu košili dala, napomínajíci nás, abychom věrně v svém manželství až do smrti stáli. Nebo ižádný z nás pro tu košili nebude smieti svého stavu přestúpiti, by druhý nezvěděl.“
Po malých dnech ten jistý tesař zavolán byl před krále, aby jemu tu jistú sien udělal. A on vzev tu jistú košili s sebú, nechav ženy doma, bral se na dielo. A když tam děláše věrně a vždy v té košili, nikdy se nezašpinila, ač i častokrát velmi dělaje se potíše. Mnozí to vidúce, velmi se tomu divíchu. A mezi tím přišel k němu některaký rytíř a otázal jeho řka: „Milý mistře, prosím [76r]číslo strany rukopisutebe, pověz mi, kterak jest to, že tak vždy ustavičně děláš v té košili, a častokrát se velmi potíš, že nikdy se nezašpiní, ani jí kdy péřeš?“ Odpovědě ten jistý tesař: „Netřeba jí práti, neb se nemóž zašpiniti.“ Tedy ten jistý rytíř otáza jeho a řka: „Milý, proč jest to?“ Odpovědě tesař: „Mátě ženy mé dala mi ji, jenž má takú moc, aby čista byla, dokudž bych já nebo má žena svého lože některý z nás nepřestúpil.“ Uslyševši tu moc ten jistý rytíř, vece sobě na mysli: „Já tě k tomu připravím, že musíš tu jistú košili práti.“ A ihned jel do domu toho jistého tesaře bez jeho vědění.
A když tam přijel, tedy žena toho jistého tesaře dosti ochotně jeho přijala do svého domu a jej podlé statku svého, jakož na rytíře sluší, ctila. Uzřev ten jistý rytíř tu čest i ochotenství od ní k sobě, jal se jí ihned frejovati i o freji mluviti, aby ji mohl o její čest připraviti[dj]připraviti] przyprawati. Jemuž ona vece: „Pane, zda s’ o to přijel, aby u mne na freji byl?“ Vece rytíř paní: „I ovšem proto sem přijel, abych tvú milost nalezl.“ A mezi jinými řečmi mnoho jí slibováše, ač by vóli jeho naplnila. Tedy ona uslyševši jeho řeč i ten slib, vece k němu: „Rač se mnú jíti, a což na mně[dk]mně] mie žádáš,
