[18r]číslo strany rukopisucierkev svatá věděla, který syn jest zvolený a který zavržený, ale aby oba chována byla v dokonalé lásce. Nebo, by věděla cérkev svatá, tehdy jednoho více by milovala a druhého nenáviděla, a tak by nebyl pokoj ani sjednání v cérkvi svaté. Ale v súdný den tu zvíme, kteří sú zvolení a kteří sú zavržení. Protož snažme se, abychom byli synové zvolení a ne zavržení, Boha milujíc nade všecky a svého bližnieho jako sami se.
Praví Saturnus, že Diogenes ten mudřec tak byl u veliké chudobě, že jedinkú kád měl za svój dóm, kterúžto kád zřídlem obracováše vždy k slunci. Jenž[aa]Jenž] gez sedieše, král Veliký Alexander s svými rytíři i s svú čeledí přistúpil k němu; neb o něm mnoho slýchal, že by dokonaný byl ve mnohých skutcích, a zvláště že v chudobě dobrovolně přebýváše. I řekl jemu král Alexander, aby prosil od něho, což by se jemu líbilo, že by jemu chtěl dáti. Vece jemu Diogenes i těm všem, ktož stojíchu mezi ním a sluncem: „[…]text doplněný editorem {Odstupte a nestůjte mezi mnú a sluncem[16]}meziřádkový přípisek soudobou rukou; * přípisek prvního černého korektora a na tom dosti mám.“ A tak Alexander s svými odstúpil, a jenž bieše všecky národy přemohl, od toho chudého přemožen byl.
[18v]číslo strany rukopisuNajmilejší! Skrze tohoto chudého mudrce rozumí se každý z nás, jako David dí: „Nebo chudí příliš učiněni sme.“ Kád jest náš život nynější. Nebo jakožto kád jest obracivá s místa na místo, takéž život náš obracivý jest z jednoho stavu do druhého. Jednak člověk vesel, jednak smuten jest, jednak zdráv, jednak nemocen. Protož my v této kádi sedíce, totižto v nynějším životě, vždy k Kristovi seděti máme a k němu se obrátiti, jenž jest slunce spravedlnosti. Ale Alexander Veliký, jenž nás tieže, chceme li co od něho vzéti nebo mieti, jest ďábel, jenž nám ukazuje světskú marnost, jako Kristovi ukazoval vše hory. Od něhož, všeho nechajíce, toliko máme prositi, aby nestál mezi námi a mezi sluncem, to jest Jezukristem, Pánem naším. Ale což jest na něm, toho nepřepúští[ab]nepřepúští] neprzepuſſtieti, aby slunce, totižto Kristus, dal nám světlo milosti své. Ale častokrát chce, abychme prosili něco světského, jímž[ac]jímž] gyz bychom byli odlúčeni od pravého slunce. Protož odejmem každú příhodu mezi námi a Bohem, abychme mohli své oči svobodně a bezpečně bez příkazy zdvihnúti, jej viděti se vším zbožným na věky věkóv. Amen.
