[11r]číslo strany rukopisuže ti měštěné k němu přistúpili a jej opět císařem volili. Jenž sebrav veliký lid, Řím oblehl. A když Římené nikakž ujíti nemohli, jediné leč by od něho zjímáni byli, všedše v radu, najprvé poslali sú k němu starší města, jenž svýma nohama před ním křížem padali sú a milosti prosíce, avšak neobdrželi. Potom mlazší jich, ani ti před ním prospěli sú. Po třetí poslali ženy, aby prosily; tie také nic neprospěly. Najposledy poslali přátely[k]přátely] przataly jeho, jež ten jistý císař tu v městě mějíše mezi nimi. Také bieše mátě císařova; jenž své prsi obnaživši, ukazovala jemu, napomínajíci jej. Neb když viděl nahy prsi, slitoval se přirozenú milostí k své mateři, všecku jim vinu odpustil.
Najmilejší! Tento císař jest Kristus, jenž pro hřích z svého města, totižto srdce člověčího, vyhnán bývá, i také z tohoto světa, totižto když sú jej Židé umučili. On tak vyhnán sa, bral se k Otci svému, kdežto zvolen císařem i také súdcí. V súdný den přijde s svatým [11v]číslo strany rukopisuzborem anjelským proti těm, jenž sú jeho zde v svá srdce nepřijeli, ale skrze hřích častokrát i konečně vyhnali. Protož leknúce se toho, předešlem napřed starší své z našeho pokolení svaté, to jest patriarchy, proroky, apoštoly, mučedlníky, ať nám pomohú. Pakli by těch nechtěl slyšeti, tehdy s velikým náboženstvím pošlem mlazší, totižto apoštoly, mučedlníky, zpovědlníky, panny i vdovy všecky kajíce Nového zákona. Pakli by těch opět nechtěl slyšeti, tehdy s velikým náboženstvím prosme Panny Marije, matky jeho, našeho Pána Jezukrista, a ta nám bez pochybení obdrží milost u svého Syna najmilejšieho, jižto v ničemž neoslyší.
O jednom pústeníku
Některaká urozená vdova trpěla mnoho protivenství od některakého ukrutníka, jenž hubíše její zboží. Ale ona na každý den slz mnoho vypustila a v tesknosti veliké byla. Stalo se jednoho dne, že jeden pústeník přišel do jejího domu, a uzřev její opuštění i zámutek, slitovav se nad ní, s tím ukrutníkem za ni v boj
