„Když na kříži zbitému octa podadie, spieše umře.“ Po maléj chvíli Ježíš promluvi a řka: „Skonáno jest!“ Jakžto by řekl: „Jižť sě jest vše dokonalo, což bylo o mém trudném umučení prorokováno.“ V tom nám Ježíš příklad ostavil, aby každý hřiešný, ktož na kříži svatého pokánie vstúpí, nemá odtad stúpiti, jeliž moci bude řéci: „Skonáno jest, totiž mé pokánie již sě splnilo jest.“ Opět po maléj hodině zavolal Ježíš a řka: „Otče, v tvoji ruce porúčěji duši mú.“ V tu dobu nakloniv hlavu i pustil duši. Tu praví svatý Matěj evanjelista, ež mnoho svatých tiel vstáváše, mnohým sě v Jeruzalémi ukázaly. Tu také praví svatý Augustin, ež syn boží od téj hodiny, v niežto svatú duši pustil, dčtyřidceti hodin v uorloji dokonav, z mrtvých vstal. Tu matka jeho milá bieše a tak jest žalostivě plakala, o tom svatý Anzhelm v svých knihách píše.

Toho večera na nešporniej hodině přijidú posli Pilátovi, aby těla těch tří ukřižovaných dolóv sněli. A jež lotry oba ješče živa biešta, jim jich kosti zpřetierali, aby spieše umřeli. Ale Ježíše umrla nalezú, proto jeho tak necháchu. V ten čas jeden rytieř slepý, jemužto jmě Longin bieše, přivedú jeho k Ježíšovi, an ostrým kopím jeho svatý bok otevřel tiem úmyslem, byl li by ješče živ, aby nikakž živ neostal. Tu takž kolvěk Ježíš mrtev bieše, však přes přirozený běh z jeho svatého boku tečieše krev a voda. Nepraví evanjelista, by kopím udeřil ani proklal, ale řekl, že jeho bok kopím otevřel, aby tiem rozuměti dal, jež sú otevřěna ta vrata přesvatá, skrzě něžto sedmerá svátost nám na spasenie moc přijala, bez něchžto ižádný spasen nemuož býti. To jeho svatého boku otevřenie dávno jest bylo znamenáno u Prvních Mojžiešových knihách. Tu sě píše, ež bylo přikázáno: když Noe dělal koráb, aby na boce korába učinil okence nebo dverce, jakžto by každý národ všel do korába a tu před potopú ukryti sě mohl. To okence neb ta vrátce znamenávají Jezukristova boka otevřenie,