doko[219r]číslo strany rukopisunává řád korunovánie králova i králové Českého královstvie.

Tuto pak počíná se řád obláčenie králového, k jeho velebnosti ukázaní nebo k súdu. Ale dřieve, než obleče se, před rúchem die tento žalm: Proč sú se rydali národové, a onoho žalmu tyto verše: Strach boží svatý bydlí na věky věkoma, práva hospodinova věrna sama v sobě, až do konce toho žalmu, a potom ihned oblekú jej.

A najprvé obláčeje se v sukni, die: Abych miloval pravdu a nenáviděl zlosti, protož zmazal mě buoh, buoh mój olejem veselé nad dědice mé.

Potom obuje se v střevíce v královské, řiekaje tento žalm: Sviecenie nohám mým slovo tvé a světlo stezkám mým. Přisáhl sem a ustavil sem ostřiehati súdóv spravedlnosti tvé. Ponížen sem až ovšem, hospodine, obživ mě podlé slova tvého. Volnosti úst mých dobře libé učiň, hospodine, a súdóv tvých nauč mě. Duše má v rukú mú vždy, a zákona tvého nezapomněl sem. Položili sú hřiešníci osidlo mně, a od přikázanie neblúdil sem. Dědinú získal sem svědecstvie tvá na věky, nebo veselé srdce mého jsú. Přichýlil sem srdce mé k činění spravedlností tvých u věk pro otplatu.

Potom vezme náramky, řka: Jenž učí k šermování ruce mé a prsty mé k bojování; a položil jest jakožto lučiště mosazné ramena má.