[12r]číslo strany rukopisuu městě, vnidechu, tu svú žalostnú večeři učinichu.

Když Ježíš v jiném domu s apoštoly k večeři sěde, prvé než co jiesti počal, až Judáš k nim přijide. V tu dobu Ježíš propověděl: „Žádal sem velikú žádostí, abych tuto Veliku noc s vámi večeřal.“[26]L 22,14–15 To řek, večeřěti počechu. A prvé než otvečeřechu, až vstav, čistým prostěradlem sě opása. Vody teplé u medenici naliv, najprvé přěd Judášem klekl, jemu jeho nohy umyl a potom jiným apoštolóm.[27]J 13,4–5 Avšak Judáš nic sě proto neobrátil ani obměkčil, ale by ho spieše proradil, vždy myslil. Proč Judášovi najprvé nohy umyl? Jakžto praví svatý Augustin: „To proto učinil, neb tak bieše jiné učil a řka: Čiňte dobřě těm, jenžto vás nenávidie.“[28]Mt 5,44 Ale jinak apoštolé mniechu, by to byl učinil, že Judáš často vstáváše, neb jich starosta bieše. Když Ježíš k svatému Petru přikleče, bránieše sě, nedada sobě nóh umyti. K ně[12v]číslo strany rukopisumužto Ježíš propovědě: „Petře, nebudeš se mnú cesty jmieti, točíž nebudeš li na duši obmyt, nebudeš se mnú v nebeském království bydliti.“ Tehda Peter jemu vece: „Hospodine, než bych byl ot tebe otlúčen, netoliko nóh, ale rucě i hlavu rač mi umyti.“[29]J 13,6–9

A když juž všěm apoštolóm nohy umy, za stól opět sě vrátil i poče k nim takto mluviti a řka: „Příklad sem vám ostavil, aby, jako já sem činil, též vy činili.“[30]J 13,15 A tu vzdech, poče k nim mluviti a řka: „Milí moji synáčkové, skoro ot vás juž pójdu, neb juž sě ta hodina blíží, v nížto prorazen, jat, svázán i ukřižován budu. Vy sě ote mne rozběhnete a jeden z vás mě proradí.“ To apoštolé uslyševše, zamútichu sě, rozličně sě omluvováchu a řka každý: „Zdali já sem, hospodine?“[31]J 13,21–22 Každý tu o sobě strachem mysléše, sobě neúfaje a řka: „Mistr náš božskú věštbu jmá, ač toho nynie úmysla nejsem, ale on to dobřě vie, budu li já ten.“ Jinak sě Judáš omluvi: „A zda […]text doplněný editorem“