zástu[79r]číslo strany rukopisupové ďáblóv spolu, uděšeni strachem a strašlivi, jedniem hlasem volali sú, řkúce: „Otkud si ty, Ježíši, tak silný člověk a sktvúcí veleslavnosti a tak přejasný bez poškvrny a čistý ot hřiechu? Ten zajisté svět zemský, kterýžto nám poddán byl až dosovad, jenž nám dánie našim potřebám dáváše, nikdy nám takového mrtvého člověka neposielal, nikdy takých daróv peklóm nevydával. Kto si ty, kterýžto tak bez úžesti do našich múk nebojíš sě vníti? Ale nadto z našich okovóv vynieti usiluješ! Snad si ty ten Ježíš, o němž [79v]číslo strany rukopisuknieže náš Šatan pravieše, že by ty skrzě svú smrt na kříži všeho světa moc měl přijieti?“
Kapitola osmnádctá, kterak obec pekelná Šatanovi porokovala, a o jětí Šatana.
Tehdy spasitel, král všie slavnosti Kristus, veleslavností svú potlačiv smrt, veliký řetěz nesa v rukú svú, uzdě jej na hrdlo Šatanovi, neb obvázav jemu hrdlo a nazad tiem řetězem[y]řetězem] rzetierzem svázav jemu ruce jeho znak, uvrže jej v peklo. A svú svatú nohú vstúpiv jemu na hrdlo, vece jemu: „Mnoho jsi zlého vždy ustavičně činil bez přestánie, s dobrých [80r]číslo strany rukopisucest vždy svodě, dnes tě dávám ohni věčnému!“ A zavolav rúče pekla, vece jemu: „Přikazujiť tobě, aby přijalo tohoto nešlechetníka, a měj jej v své stráži do toho dne, doněvadž já nepřikáži tobě, aby jeho pustilo.“
Tehdy peklo přijem Šatana, knieže své, svázána od podnožie božieho, s velikým žehráním a láním vece jemu: „Ó, knieže zatracenie a vuodce poplenění Bélzebuba! Ó, zrušiteli všeho panstvie, všeho posmievanie anjelóv božích, pohrdánie i uplvánie všech svatých a spravedlivých, co si to učiniti chtěl? Chtěl si krále slávy [80v]číslo strany rukopisuukřižovati, jsa zatvrzen v ustech smrti, nám tak veliké kořisti slíbil si, v kteréhožto východu mnoho lúpeže učiniti přepustil si! Zdalis toho nevěděl, jakožto nemúdrý, by toto nemúdře učinil? Aj, již tento Ježíš božstvie svého bleskem zapuzuje všecky tmy smrti a jednú berlú žalář zrušil a vyvedl vězně, zprostil okované! A všichni, kteříž zvykli sú vzdychati pod našimi mukami, porokují nám a jich prosbami vybojováni sú nemilostiví naši úřadové i královstvie naše bývají přemožena. A snad již
