Kai[63v]číslo strany rukopisufášovi: ‚Zajisté dobře divíte sě, že ste slyšeli, kterak Ježíš, ot smrti jsa živ, vstúpil jest v nebe. Zajisté viece sě slušie diviti, neb netoliko vstal jest sám z mrtvých, ale mnohé jiné mrtvé z hrobóv vzkřiesil jest živé a ot mnohých viděni jsú v Jeruzalémě. A slyšte mě teď, že všickni vieme blahoslaveného Simeona, kněze velikého, kterýž přijal byl děťátko Ježíše na ruce svoji v chrámě. A ten Simeon měl jest dva syny, bratry vlastnie. A my všickni při smrti a při pocho[64r]číslo strany rukopisuvávaní jich byli sme. Protož jděte a opatřte hroby jich, neb sú otevřěny. A aj, jsúť v Arimatí spolu živi; na modlitbách slyšeni bývají volajíce, ale s nižádným nemluviece a jsúť jakožto němí mlčiece. Protož poďte, dieme jim se vší ctí a s skrovností a přiveďme je k nám, a zaklnúce jě, snadť budú mluviti nám o vzkřiešení jich tajemstvie!“
A ty věci uslyševše, všichni uradovali sú sě. A šedše Annáš a Kaifáš, Nikodém a Jozef a Gamaliel, nenalezli jsú [64v]číslo strany rukopisujich v pohřebu jich. Než šedše do jich města Arimatie, tu sú jě nalezli na modlitbách, klečiec na kolenú. A pocelovavše jich se vší poctivostí, a s bázní boží provodili sú je do Jeruzaléma do školy židovské. Potom Annáš a Kaifáš zavřevše dveře, přinesechu knihy Mojžiešovy zákon boží i položichu na ruce jich, zaklínajíce jě skrze boha Adonaj a boha Abrahámova, Izákova i Jakubova, skrzě boha israhelského, skrzě zákon a proroky, řkúc jim: [65r]číslo strany rukopisu„Povězte nám, kterak ste z mrtvých vstali a které sú to divné věci, které se staly našich časóv, ježto sú sě nikdy nestaly! Neb již uschly sú všecky kosti naše a třásla sě jest země pod nohama našima. Vyschli sme svými hřiechy, abychom prolili krev spravedlivú a svatú.“
Kapitola patnádctá, kterak dva z mrtvých vzkřiešená divně sta o něm vyznala pána Krista vzkřiešenie a svatých u předpeklí utěšenie o pánu Jezukristu[u]Jezukristu] gezukriſta.
Tehdy to zaklínanie [65v]číslo strany rukopisuslyšiece Karinus a Leucius, třesúce sě tělem a zamúceni súc srdcem a spolu patřéce v nebe, učinichu znamenie kříže prsty na své jazyky; ihned mluvili sú, řkúce a rukama ponukše: „Dajte nám po jednom dielu lístku, pero a črnidlo a budeme psáti, co sme viděli a slyšeli!“ A to sú proto učinili, že jim Duch svatý nedal s nimi mluviti.
Tehdy davše jim listy, rozlúčichu jě rózno jednoho ot druhého. Tehdy oni šedše a znamenavše sě na čele svatým znamením
