[58v]číslo strany rukopisujest Enoch neumřel, neb na ohnivém vozě vzat jest do nebe. Ale Ježíš dán jest Pilátovi i viděli[s]viděli] widiel sme jeho, an bičován, uplván, trním, hložím korunován, na smrt odsúzen od Piláta. Také ukřižován na dřevě umřel. Také žlučí s octem napájěn jest v zahradě, s dvěma lotroma ukřižován. Bok jeho kopím od Longina rytieře proklán jest a tělo jeho poctivý otec náš Jozef, uprosiv u Piláta, schoval je[14]je: gie v svém novém hrobě. A tak on zajisté svědčil jest, že jest z mrtvých [59r]číslo strany rukopisuvstal a že jej viděl živého. Jakož i oni třie mužie vaši svědčí, že sú viděli jej v nebe vstupujícieho.“
Opět Lévi odpovědě ke všemu zboru židovskému: „Jsú li ty všecky věci na Ježíšovi usvědčeny, nebuď vám nic divno před vašima očima!“
Tehdy odpověděchu mistr Adda, mistr Finés, mistr Aggeo, kteříž biechu přišli z Galilee svědčiti, že viděli sú Ježíše do nebes vstupujíc, i vecechu ke všemu zboru lidu židovského, před kniežaty i před staršími i před biskupy [59v]číslo strany rukopisui zákonníky, kteříž sú svoláni byli k radě: „Když jdiechom[t]jdiechom] gdiechu do Galilee k Jordánu, potkachom sě s množstvím lidu, jdúc v bielém rúše, kteřížto dávno pochováni biechu. Mezi nimižto také sme viděli Karina a Leucia, spolu jdúce s nimi. Tehdy setkavše sě s nimi, pocelovachom jě, nebo sú naši milí přietelé byli, doněvadž sú na tomto světě živi byli. I otázachom jich, řkúce: ‚Povězte nám, přátelé i bratřie milí, která to věc jest a kteří sú toto, s nimižto jdete, neb kterak tělestně bydlíte, ješto [60r]číslo strany rukopisuste dávno pochováni byli?‘ Odpověděchu nám: ‚S Kristem srny vyšli z pekla a on nás z mrtvých zkřiesil. A vězte, žeť sú vrata pekelná i temnosti zrušeny a duše svatých odtovad sú vyňaty a nynie přebývají v ráji s pánem Jezukristem. A nám jest přikázáno ot něho, jenž nás ráčil z mrtvých zkřiesiti, abychom čas zjednaný chodili po březiech Jordána a po horách, avšak nezjevujíce sě lidem ani také s nimi mluviec, jediné s kým by sě líbilo jemu. Nebo [60v]číslo strany rukopisunám nenie lze ani zjeviti sě, ani s vámi mluviti mohli sme, než s povolením a z dopuštěním Ducha svatého.“
To uslyševše všecka obec, kteráž v radě bieše, velikú sě bázní užase, byla li by to pravda, což sú ti Galilejští svědčili.
Tehdy vecechu Annáš a Kaifáš ke všie radě: ‚Nynie zajisté má ukázáno býti, což tito svědčie. Bude li to právě nalezeno, že Karinus a Leucius živi v tělesenství přebývají, bychom my očima našima mohli
