[49r]číslo strany rukopisupochváli boha a řka: „Požehnán buď pán bóh israhelský, jenž mě vyprostil z ruky nepřátel mých a vysvobodil lid israhelský, aby nevylili krve mé naprázno na zemi! Požehnaný buoh, jenž mě je obránil pod křídloma svýma! A buď požehnáno jméno pána boha, jenž jest poslal anjela svého, kterýž mě jest přikryl pod křídloma svýma!“ A poceloval Jozef muže ty i přivedl v duom svój; připravil také stuol i dal jim pokrm s sebú.
Kapitola dvanádctá o přijetí Joze[49v]číslo strany rukopisufa do Jeruzaléma, o jeho přivítaní a o tom, což jest pravil o svém vyproštění.
Tehdy nazajtřie ráno osedlav Jozef osla svého, i jide s nimi, a tak přijidechu do svatého města Jeruzaléma. A když uslyšechu všichni židé, že Jozef přijel, běžiechu na cestu proti němu, volajíce a řkúce: „Pokoj boží v tvém chodu, otče Jozefe!“ Kterýmžto odpovědě Jozef i vece: „Pokoj boží buď všemu lidu židovskému!“
I báchu sě všickni z opatřenie jeho. Tehdy poce[50r]číslo strany rukopisulovachu jeho všichni biskopové i starší i vládaři. Potom přijem jej Nikodém v svój dóm, učinil jemu veliké přivítanie a veliké hody. Zavola také Annáše a Kaifáše, starších a kniežat s mistry, i bychu veseli všickni jedúc a pijíc, a pochválivše boha, vrátichu sě domóv; ale Jozef osta v domu Nikodémovu.
Tehdy druhý den před sobotú sjidechu sě kniežata a starší chrámu i mistři v dóm Nikodémóv. Tehdy Jozef vstav, i pozdravi jich tiše a řka: „Po[50v]číslo strany rukopisukoj vám buď i vašemu domu!“ I uvede jě Nikodém v svój dóm a tu učinichu radu. Tehdy Jozef v domu Annáše bieše, ale nižádný nesmějieše s ním mluviti. I vece jim Jozef: „Proč ste mne zavolali?“ Tehdy oni ponuknuchu Nikodémovi, aby mluvil. Tehdy Nikodém vece Jozefovi: „Otče Jozefe, poctivý všemu lidu israhelskému, věz, že kniežata poctivá, starosty i vládaři a mistři žádají od tebe řeč slyšeti.“ Vece jim Jozef: „Těžte!“
Tehdy Annáš a Kaifáš vzemše kni[51r]číslo strany rukopisuhy zákona božieho, i zavěrovachu [jeho]text doplněný editorem[13]doplněno podle uvedené edice, k němu řkúce: „Daj vyznánie a chválu bohu israhelskému a zjev nám před bohem všecky věci, co tebe tázati budem!“ Vece jim: „Nebudeť nic utajeno před vámi.“ Vecechu k němu: „Byli sme zamúceni velmi, ještos uprosil u Piláta tělo Ježíšovo, a obinuv v čistý čalún, i položil si v svém hrobě novém. A protož sme tě byli zavřeli v schráně, v niežto nižádného okna nebylo, a zapečetivše dveře, stráže
