všech, kteříž biechu v radě, proměništa sě v přielišnú světlost a potom jich viec neuzřechu. A písmo jich to by nalezeno rovně, nic viece ani méně jedno druhého.
Tehdy Annáš a Kaifáš otevřevše listy, i počechu tajně čísti. Ale lid vešken nechut z toho maje, tak provoláno by ote všech, aby to písmo zjevně čteno bylo. „A když sě to stane, tehdy my ty listy v pokladech zachovány mieti budem. Nebo snad ta svatost božie od nedóstojných zakryta i proměněna u falestvie bude.“
Tehdy Annáš a Kaifáš, bojiec sě lidu, dachu listy čísti mistrovi Adda a mistrovi Finés, kteříž biechu přišli z Galilee, praviec, že sú viděli očima svýma vstupujíc Ježíše do nebes. Těma uvěři všecka obec, aby to písmo čtla.
Tehdy tu nalezechu, že jest psáno: Já Karinus a Leucius. Jezukriste, pane bože, živote i vzkřiešenie mrtvých, odpusť mi skrzě svatost tvého svatého kříže slavnost, kterúžs u předpeklí učinil, vyložiti. Když sme my byli se všemi otci našimi posazeni v hluboké mrákotě pekelnie temnosti, tehdy vnáhle zjevila sě jest zlatá slunce barva a veliká světlost a zlatohlav královský, prosvěcujíc na nás. Tehdy ihned peklo sě zatřese i vrata smrti. Tehdy ihned všeho národu lidského otec Adam, se všemi patriarchami svatými svými, točíž otci předními i s proroky, veselichu sě u veliké radosti, řkúce: „Tato světlost jestiť rozmnožitel a kmen světla věčného, kterážto nám jest přišla a slíbila nám spolu věčnú světlost svú.“ Tehdy zvola Izaiáš a řka: „Tato jest světlost otcova syn boží, jakož sem vám dřéve prorokoval, když biech v tělesenství živ na zemi, a řka: Země Zabulon a země Neptalim za Jordánem a galilejský lid pohanský, jenž sedieše v temnostech, viděl jest světlost velikú. A kteříž sú přebývali u vlasti smrtedlného stienu, světlost jim vzešla jest. A již přišlo a posvietilo nám ve tmách a v stienu smrti sedícím.“ A když sme sě všickni radovali a veselili, světlo sě osvietilo nad námi. Tehdy přijide Simeon, náš otec, kterýž vesele a raduje sě, všem jest pověděl: „Chvalte a slavte pána boha našeho Jezukrista, syna božieho, kteréhožto mládence já sem na mé ruce přijal a držal jej v chrámě. A připuzen jsa Duchem svatým, pověděl sem k němu, vyznávaje: Již nynie púštíš, pane, sluhu svého podlé slova tvého u pokoji, nebť sú viděly oči moji spašenie tvé, kteréž si připravil před obličejem všech lidí. Světlo k zjevení
