mluviec a sediec uprostřed nich na hoře Olivetské a řkúc jim: ‚Jdúc po všem světě, kažte Čtenie všemu stvoření, křtiece je ve jmě Otce i Syna i Ducha svatého. Ktož uvěří a křtěn bude, spasen bude, ale ktož zajisté neuvěří, ten zatracen bude. Ta znamenie budú při nich, kteříž uvěřie: ve jméno mé budú ďábly vyháněti, rozličnými jazyky budú mluviti a hady budú bráti, a smrtedlného ač by co snědli neb vypili, nebude jim škoditi. Na nemocné budú ruce klásti a zdrávi budú.‘ A když to otmluvi k učedlníkóm svým, uzřechom jej, an do nebes vstupuje.“
Uslyševše to kniežata kněžská a starší i mistři i jáhnové, vecechu těm třem mužóm: „Vzdajte slávu bohu israhelskému a povězte nám, ač sú to pravé věci, které ste slyšeli a viděli?“ Odpověděli sú jim, řkúce: „Živ jest pán bóh otcóv našich, buoh Abrahámóv a buoh Izákóv a bóh Jakubóv, že sme slyšeli mluviece Ježíše s učedlníky svými na hoře Olivetské a viděli sme jej do nebes vstupujíc, jakož sme vám pravili. Protož slova, kteráž sme slyšeli ot Ježíše, a že sme viděli jeho vstupujíce do nebe, hřiech máme.“
Tehdy vecechu jim židé: „Proto li ste přišli, abyšte nám to zvěstovali, čili abyšte modlitbu vzdali bohu?“ Odpověděchu jim: „Přišli sme chválu vzdávat bohu!“ Vecechu jim kniežata kněžská a starší i mistři: „Vy ste přišli chválu vzdávat bohu z toho oblúzenie, ježto ste mluvili přede vším lidem.“ Odpověděchu jim: „Jest li to s hřiechem, že ta slova, kteráž ste slyšeli, a ty věci, které sme svýma očima viděli, aj toť, stojíme před vámi, což sě vám najpodobnějie zdá, to z nás učiňte!“
Tehdy ihned vstavše kniežata židovská, držiece knihy zákona božieho v rukú, zaklínali sú jě, řkúce: „Již ižádnému viec nezvěstujte a nepravte těch věcí a slóv, kteráž ste nám o Ježíšovi pravili!“ Tehdy dachu veliké penieze těm třem mužóm a kázachu jim do své vlasti jíti. A poslachu s nimi tři muže, aby je doprovodili do jich krajin, aby nikoli nebydlili ani zuostávali v Jeruzalémě. A tak že jě provodichu až do Galilee i odjidechu jich tak s pokojem.
Tehdy sebravše sě kniežata kněží židovských a starší i mistři v školu velikým hněvem, i učinichu kvielenie a sami mezi [sebú]text doplněný editorem[11]doplněno podle uvedené edice ptáchu sě a řkúce: „Které jest to znamenie, ježto sě jest přihodilo nám, a proč ten div stal sě jest v Israheli?“ Tehdy Annáš a Kaifáš
