{Kronika o Štilfridovi}meziřádkový přípisek mladší rukou

V české zemi jeden pán a kníže bieše, ten jméno Štilfrid mějíše. Ten byl mysli vysoké, nebo čte se o něm, že což jest umyslil, to i dokonal. Ten mějieše paní překrásnú, dceru krále lambarského, a její jméno Theodora, z nížto jmějíše syna, jemuž kázal řiekati Bruncvík. Jednu chvíli je se Štilfrid s svú ženú raditi, řka: „Paní milá, věz, že naši starší dávali nám tuto radu, abychom, kdež mohúc, dobývali svému jazyku cti a jména dobrého. A já sem umyslil, že mieni jeti a zase nepřijeti, bychť za to měl hrdlo dáti, leč