Cicero, když pověděl, že historia jest svědek časuov, život paměti lidské, mistryně života a posel starodavních věcí. Nebo v historí poznamenáno se nachází, kdy před námi jací časové byli, co let od prvního stvoření světa až do tohoto našeho posledního věku přeběhlo a co se kterého léta znamenitého a paměti hodného v světě zběhlo. Zachovává ty věci, aby v paměti lidské zůstati mohly, nebo jinák velmi snadně k zapomenutí by přišly, kdyby v spisy a v knihy uvedeny nebyly; zpravuje a řídí život lidský jak mnohým užitečným naučením, tak nejvíce příklady, v nichž velebí ctnosti a tupí nešlechetnosti; jest nám jako za posla starodavních časuov a novin, abychom věděli, co se před námi dálo, a z toho opatrnosti té nabývali, jak bychom se i v přítomné a budoucí věci vpraviti mohli. Nebo jakž týž Cicero na jiném místě propověděl: Nevěděti o tom, co se před tebou stalo, jest vždycky býti dítětem. Ale mé předsevzetí tuto není všecky chvály historie vypsati, také toho krátkost předmluvy této nenese.

Vaši pak Milosti, vysoce urozený pane, pane mně milostivě příznivý, za tou příčinou připsal jsem tuto kroniku Jana Kariona v jazyk český někdy dávno přeloženou a nyní ode mne obnovenou, poopravenou a vydanou, že ta jistá a chvalitebná pověst o Vaši Milosti vůbec jde,