[54v]číslo strany rukopisui nevědieše, co sobě učiniti, ani vědieše, kudy jíti ku peleši. Tehdy u velmi veliké truchlosti jsa i da sě na modlitby a s velikým pláčem a řka: Ó, hospodine, smiluj sě nade mnú podlé tvého velikého milosrdenstvie! Jenžs stvořil nebe i zemi i moře i vše, což jest na světě, a jenžs činil veliké divy, smiluj sě nade mnú pro svého sluhu, jenžť mě jest poslal! A vstav s modlitvy i zavola velikým hlasem a řka: Ó, studnice, studnice, poslal mě jest muoj opat, abych jemu vody nabral. Tu inhed voda vstúpi vzhuoru z veliké hlubiny. A jakž naplni lahvici vody, vzda bohu chválu a voda sě zasě vráti do studnicě na své miesto.
V klášteřě bieše jeden bratr, jemužto jmě bieše Evlalius. A on bieše velmi tichý i pokorný. A když co učiniechu škodného obmeškalejšie bratřie, tu pak bratra Elalia[309]původně zapsáno Elaia, „l“ nadepsáno tiem vším vinna učiniechu. A když jej tresktáchu starší, tu on nic nezapřieše, ale jal sě jich prositi a řka: Shřěšil sem, a učinil sem nevědomě. A kdež jej tak často osočováchu a podlé řeholy zákonné za dva dni nebo za tři kázáchu sě jemu postiti, a on to všecko míle a pokorně[310]původně zapsáno pokonie, „r“ nadepsáno trpieše. A toho nejsúce svědomi bratřie, že on to trpí pro pokoru, a sšedše sě starší bratřie spolu k uopatu i vecěchu: Znamenaj, otče, co zdieti jest? Dokud jest trpěti obmeškánie i škody, ješto Elalius činí? Již bezmál všichni sudy i nádobie sě rozsychalo i rozválelo skrzě jeho obmeškánie, kterakž mu jest to trpěti? Tehdy opat odpovědě a řka: Ješťe málo přěnechajme[311]původně zapsáno przienechagmy, „y“ přepsáno na „e“ několiko časuov a pak učiníme[312]původně zapsáno vczinimy, „y“ přepsáno na „e“, jakž bude hodno. A řek to i pusti od sebe bratřie[313]původně zapsáno bratrzij, „e“ dopsáno rubrikou. A všed u peleš i da sě na modlitby a boha prosě, aby mu ráčil zěviti, co z toho bratra učiniti má. Tu jemu by zěveno,
