[33v]číslo strany rukopisuI po všěch téměř domiech. A ješto biechu chrámové staří, pohanské modly, tu již biechu přiebytci mnichoví. A po všem městě viece bieše klášteruov než domuov. A v tom městě jest dvanádcte kosteluov kromě klášteruov, v nichžto sě lidé obecně schodie na boží službu. A nenie v ňem nižádného kúta, v ňemžto by mníškóv nebylo. A tak po všem městě ve dne i v noci pánu bohu chválu vzdávajíce, jako jeden kostel ze všeho města učinichu. A v tom městě také nenie nižádného kacieřě ani pohana, ale všicni měšťené jsú praví křěstěné a manželé[bu]manželé] mazele. A nenie nic proměny, ač biskup na ulici modlitbu pěje neb řieká, to jest právě, jako by v kostele zpieval. A najbohatější a zprávcě toho města u každé brány postavichu strážě, aby pútníky nebo chudé, kteréž by uzřěli a který sě k kterému utekl, ten jej s sebú vedl a potřěbu jemu dadieše.
Povieme[235]původně zapsáno powiemy, „y“ přepsáno na „e“ vám také, co sú nám, točíš mníškóm jeruzalémským v tom městě lidé učinili. Uzřěvše nás po městě jdúce, tu právě jako proti andělóm vyběžechu a dary svými nás poctichu. A když otázachom biskupa toho města, mnoho li by bylo lida v tom městě, tu nám povědě, že dvadcěti[236]původně zapsáno dwdcyeti, „a“ nadepsáno tisíc muží a mnichuov desět tisícuov nám počite. Jichžto všěch, ješto sú k nám žádost měli a čest, jíž sú k nám ukázali, toho nemuož ižádný vypraviti ani my pro chlúbu toho smieme praviti, kterak sú našě pláště roztrhali, a každý nás k sobě žádajě uvésti v svuoj duom. Tu sme[237]původně zapsáno ſmy, „y“ přepsáno na „e“ viděli mnohé svaté otcě, majíce rozličné božie dary. Jedni na božiem slově, druzí v utrpení, třetí divy i zázraky mnohé činiechu.
