[199v]číslo strany rukopisuA vzdvih oči svoji k nebesóm i uzřě jednoho dlúhého a velmi hrozného, an vzdvihl hlavu až do nebes. A uzřě také jedny s křídloma, ani sě vzdvíhají, chtiece vzletěti do nebes. A onen dlúhý rukama jim počě brániti. Z nichž jedny popadna, o zemi jimi udeřieše, a druhé vida nad sě letiece, nemoha jim brániti, velmi toho žěléše. Tu jemu vecě: Znamenaj to, což vidíš! A on inhed počě tomu rozoměti, že to bieše vstúpenie duší do nebes. A to bieše diábel, jenž bránieše hřiešným vzhuoru, ale vstúpením svatých duší, že jich nemohl přělstiti, velikú muku trpieše.
Šestá a 40. kapitola
Tiem viděním svatý Antoní den ode dne vždy sě polepšováše a přibýváše jemu dobrých skutkuov. A toho, což mu bylo zěveno, nepravil jest pro hlúpú bratří. Ale když sě jest za obyčěj modlil, připuzen jest bezděky, že jest praviti musil. Aniž jest co chtěl utajiti přěd[ji]přěd] przie duchovnímí syny, a najviece proto, že pověděním těch divuov přibýváše jim milosti v jich stavě a v dobrých skutciech. A také, aby jim ukázal užitek jich úsilé. A také jest svatý Antoní nikdy v hněviech svého utrpenie nepřěrušil ani své tichostí a pokory vzvedl v chlúbu. Neb všeho žákovstva až do poslednieho řádu prosieše, aby zaň boha prosili, a biskupóm i popóm vždy jako pokorný učenník, aby jeho požehnali, hlavu klanieše. A diakony a subdiákony, ješto k ňemu pro užitek přichodiechu, napřěd na modlitbu ponúkáše. A když sě jest přěd nimi z Písma korčil, nestyděl sě nic učiti. Aneb těch, s nimiž jest byl, vždy tázáše za obyčěj. A když co
