[176v]číslo strany rukopisuproti mně zástupové, nic sě já toho nebojím. A když to vecě vrch všie dobroty, tehdy sě diábel podivi, že po tak velikých ranách směl sě kdy zasě vrátiti. Tehdy sebrav svú diábelskú sběř a sě hněvy[599]původně zapsáno hniwy, „e“ nadepsáno dera i vecě: É, vizte, žeť ani žádostí tělesnú ani tělesnými ranami přěmožen nenie. A k tomu nás jest všěch zstanovil; a poberúc vše oružie, bojijmež proti ňemu snažně. I slibujiť, žeť počije, kohoť na sě povabuje. A jakž to diábel vecě, tak jemu povolichu ti, ješto s ním biechu, anebť mají rozličnú zlost a chytrost[600]původně zapsáno chtroſt, „y“ nadepsáno lestnú a zapeklenú v sobě.
Devátá kapitola
Tehdy svatý Antoní uslyšě hřmet velmi vnáhle tak veliký, že sě z kořen třěsieše ta peleš, v niežto svatý Antoní bieše, a stěny sě rozstúpichu, takže sě se všěch strán povalichu diábli a v rozličné sě tváři přětvořivše. Neb sě v hlúpých tvářích i v hadových sebrachu, až sobú[601]„o“ snad vyradováno – čtení sebú to vše miesto naplnichu obludú, i ve lvovú i v nedvězí i v pardovú[602]původně zapsáno padowu, „r“ nadepsáno, v býkovú i v vlčí i v štírovú, a to všecko každé podlé svého přirozenie vřěštiechu. Lev řváše, chtě přistúpiti, býk rohy napřáh[603]původně zapsáno naprah, „z“ nadepsáno, búkajě stáše, hadové sipiechu, vlcie vyjiechu, roztrhati chtiece, pardus peřěstý lsti diábelské ukazováše. Postava i zvuk i hluk všěch bieše velmi hrozný. Tu svatý Antoní, ubit jsa a zedrán, mějieše velikú bolest na svém těle, ale na mysli nemějieše ijednoho strachu. A
