[157r]číslo strany rukopisuÉ, nepatř na mě, na ženu, ale na hubenici, neboť jest žena spasitele porodila. A zdravýmť jest lékařě netřěba, ale pracným a nemocným. Tu on sta, a jižiž bieše dávno ižádné ženy neviděl, i počě jie tázati, poč by přišla. A když zvědě, zdvih svoji oči v nebesa i káza jie silně u buoh věřiti. Tu ji vyprovodi slzami. A když tomu rok minu, i uzřě ji s synem.
A to bieše jeho prvý počátek divuov. Druhý div ješťe věčší. Aristana, žena toho mužě, jemuž diechu Elpidius, jenž jest potom byl mocný vladař, toho[562]původně zapsáno to, „ho“ nadepsáno mladší rukou žena bieše velmi šlechetná mezi svými a ješťe mezi křěsťany šlechetnějšie. A jdúci od svatého Antonie s svým mužem a se třmi syny v tom městě, jemužto Gaza dějí, počě býti pro těch dětí nemoc. Tehdy pro zlé povětřie aneb pro svatého Ilariona oslavenie, a jakž sě jest potom zěvilo, zúfáchu jich všichni lékaři. Máti kvieléc ležieše a jako mezi třmi umrlými mrchami běhajíc a nevědúc, kterého prvé pyčíc. A zvěděvši, že bieše jeden mnich na púšti, a na nedaleké, zapomanuvši všie své bohaté pýchy, jediné majíc na paměti žalost pro své dietky, i jide a za ní komorničky a komornicě. A ledva ji muž k tomu připravi, že na osla vsědši i jěde. A když k ňemu bieše přišla, i vecě[gx]vecě] wecy: Jáť tě zaklínaji Jezukristem, bohem naším milosrdným, i jeho svatú krví i svatým křížem, aby mi uzdravil tři synáčky. Oslav jmě našeho spasitele u pohanském městě! É, vejdi, sluho boží, do Gaza, toho pohanského města,
