lépe se líbilo Bohu strpenie jednoho slova protivného než zbitie metel o svój chřbet velikého lesu, to by proto mohlo býti, že by z přikázanie božieho někdy měl strpěti slovo protivné a metel mnoho o se zbíti z svého zámysla, jakož mnozí pobiehají těch trpení, kteréž na ně Bóh vzkládá svým súdem nebo svým přikázaním, a což sobě sami nazamýšlejí a zvolé nesnází a utrpení, to chtie trpěti. Protož jedno slovo nebo viece jich strpěti k vóli boží a k jeho přikázaní velmi jemu líbí se, nebo tak trpě činí vuoli boží. Ale nechaje člověk těch trpení, kteráž jemu Bóh přikazuje, i zamyslí sobě jiná mnohá, v těch svú vóli činí, protož se Bohu nic nelíbí.

Třetí kus zlatý jest tento: Ktož se najmenšiemu pokoří, ten viece Pána Boha uctí a své duši viece prospěje, než by od jednoho konce až do druhého konce světa putoval a v každé šlépěji svú krev prolil. Nebyl li by všechen úplně pokorný, ač by se menšiemu někdy z příčiny pokořil, tiem by se nemohl mnoho líbiti Bohu. Pakli jest úplně pokorný, tiem viece jist svú pokorú, že sebe menšiemu móž se vždy pokořiti a svú pokoru k dobrému přivésti. Nebo vyššiemu sebe pokořiti se ne vždy bývá pravá pokora. Nebo snad pro své hubenstvie, boje se jeho, pokoří se jemu, hledaje milosti od něho. A kdyby jemu roven byl,