raněnému silného traňku píti nedával, a to proto, ať by jemu pleny neprotrhl a mozku jemu z hlavy ranú nevyhnal. Také nedávej nižádnému traňku silného, ktožť jest blízko okolo srdce raněn, ať by jemu srdce neumdlil a jeho samoho neumořil. Ani žádnému, když komu velmi klidvosr z rány teče, a to proto, nebo by jeho staviti nemohl, i protož při takových ranách nemáš nižádného silného traňku dávati, než při jiných ranách každých muož traňk pit bezpečně býti. A to pilně znamenej a měj na paměti, jakž vosobu vidíš. Nebo jest liť ten raněný silen a dobr, tehdy dejž jemu traňku silného, a tiem viece. Pakliť jest raněný mdlý a má liť veliké rány, tehdy jemu dej traňku po málu, a tiem mdlejšieho. A to proto, neboť jsú někteří traňkové tak silní a náhlí, když by jich člověk bez rozumu mnoho požíval, a jsa velmi raněn, a zvláště v hlavu, musil by skrze to umřieti. I protož jich má každý s rozumem užívati a věděti, kteří kterým ranám příslušejí a které moci do sebe mají. Nebo toto máš znáti a uplně tomu věřiti, že traňkem muožeš mnoho zhojiti i zavésti, jakož mistr Galienus praví, že ktož chce raněného traňky hojiti, žeť je má uměti vařiti. Nebo každý traňk vařením muož mdlý i silný udělati, neboť na vaření nejviece moc traňku záleží. I protož má každý lékař věděti, že bude li dávati kterému raněnému s rozumem traňku dobrého užívati, že tiem spieše každého zhojí i dokonalejie, i s menší bolestí. Neboť každá rána skrze traňk čiščie bude i kruntovněje se vyhojí. I protož máš znamenati, jakož mistr Anton radí, že i při hlavních ranách muožeš skrovně traňku užívati dáti, a tiem mdlejšieho, kterýť k hlavě příslušie, a to pro vyčištěnie té rány a pro spěšnějšie zhojenie. A přitom vždy věž každú ránu mastí dobrú, kteráť které ráně příslušie, neboť jsú masti rozličné, a tak čině a dále se rozumem spravuje a pilnost při raněných maje, budeš dobrým mistrem a lékařem dokonalým nazván.
O lékaři
Tuto se pokládá jedna správa a naučenie mistra Antonie, co do sebe lékaři ranní jmieti mají a čeho se vystřiehati a chovati mají. A to takto, jakož mistr Avicenna praví a vypisuje.
Nejprvé, aby nebyl lékař opilý, a zvláště nedbavý. Druhé – nečistý a smilný. Třetie – neščastný a uřklivý, nebo každý
