nebo si ty nejvyšší, pane, nade všeckú zemí, dlúho čekaje a velmi milosrdný, lítost maje nad psotami lidskými. Ty pak, pane, vedlé dobroty tvé slíbil si kajícím odpuštění hříchuov. A ty, buože spravedlivých, neuložil si pokání spravedlivým lidem Abrahamovi, Izákovi a Jakobovi, těm, kteří proti tobě nehřešili, ale já sem zhřešil, nad písek morský rozmnožilyť sú se nepravosti mé. Zbudil sem hněv tvuoj a zlé věci před tebú činil sem. Dělávaje ohavnosti a rozmnožuje úrazy. Nyní klečím na kolenú srdce a těla svého, prose od tebe dobroty, hospodine. Shřešilť sem, pane, shřešilť sem a nepravosti mé známy, prosím, žádaje tebe, pane, odpustiž mi, odpustiž mi. Nezatracuj mě spolu s hřiechy mými, aniž na věky zachovávej mi zlejch věcí, neb nehodného spasíš mě vedlé velikého milosrdenství tvého. A chváliti budu tě vždycky po všeckny dni života mého. Nebo tě chválí všecka moc nebeská a tobě jest sláva na věky věkův. Amen.
Tuto se počíná rejistrum těchto knížek, kterak máš po alfabetě o každé věci lék nalézti
A I | Nejprvé naučenie lékařuov |
A II | Správa lékařuov |
A III | Kteraký lékař nalezen býti má |
A IIII | Kterak se raněný chovati má |
A V | Kterakých se ran lékaři vystřiehati mají |
A VI | Takto máš poznati smrtedlné raněnie, aby nehojil |
A VII | Takto máš hojiti raněného |
A VIII | Když jest komu nos rozťat |
A IX | Ktož jest šípem raněn |
A X | Ktož sobě krk vyrazí |
B | Když sobě kto sáňky úst poruší tak, že jemu usta odevřená strnú |
B I | Ktož jest v hlavu zbit suchými ranami |
B II | Když jest leb v hlavu vražena |
B III | Ktož chce rány slovy a žehnáním rozličným hojiti |