s sukně krumpovanéj a nahého vrhli sú jej do téj šachty, řkúce: „Nuž, králi náš, pomoz sobě nynie a klaněti se budem tobě! Kde sú nynie snové tvoji?“

Jozef, súžen jsa velikú vnitřní srdce žalostí, s pláčem voláše ku pánu bohu a řka: „Ó bože otcóv našich Abraháma, Izáka a Jákoba, smiluj se nade mnú a pošli jednoho z anjelóv tvých, aby mě vyprostil z toho zámutka velikého, v kterémž já jsem. A nedopusť v téj šachtě umřieti v biedě, v hladu a v žiezni a kúsati ješčeróm! Slituj se, hospodine, nad šedinami otce mého Jákob a přijmi prosby jeho za mne prosícieho! Neboť nenie mi jiný buoh kromě tebe, hospodine! Ty jsi buoh nebe i země i moře i všech věcí, které v nich jsú. A ty, pane bože, stvořil jsi tyto všecky věci. Ty jsi zprostil Izáka z té oběti od smrti. Ty jsi vyhnal otce mého z rukú bratra jeho Ezau. A již, hospodine, skrze milosrdenstvie tvé zbav Jozefa od smrti této ohavnéj!“

Povstav Ruben, když sú odešli synové dievky od téj šachty, přistúpil k šachtě, slyšal Jozefa plačíce a modléce se. A hnula se střeva jeho velikým milosrdenstvím k němu. Řekl: „Ó bratře mój Jozef, buď pokoren a v tomto zámutku tvém sám sobě smrti nečiň! Neb já doufám milosti božie, že vytáhnu tě z toho miesta a pošli tě k otci tvému. Přetrp maličko, i odženú dále na jiné pastviště!“

I řekl Jozef: „By tomu bóh chtěl, aby se to stalo! Ó bratře mój Ruben, synu Jákobuov a přieteli života mého, prosím tebe a zaklínám tě skrze boha živého, neoddaluj se ote mne a smrtí mú [nebuď pilen]text doplněný editorem[8]doplněno podle ~S; ~B „nebuď tobě píle smrtí mú“ pro pravú pravdu, jíž jsi bohu povinen, Abrahámovi, Izákovi a Jákobovi!“

I bral se Ruben k bratřím svým i řekl Judovi bratru tajně: „Buď pilen a hlédaj, ať nižádný neuškodí Jozefovi, a jáť puojdu a pohledám dobréj pastvy a tam bratří naši s stády poženú se.“ Ale mysléše toto Ruben, aby když tu bratří nebudú, vysvobodil Jozefa a otci jeho vrátil jej. A Ruben, obrátiv se k bratřím svým, i řekl jim: „Juda ostane miesto mne s vámi a já puojdu pastev hledat.“ I řekli k němu: „Jdi!“ I odšel Ruben.

A když odšel Ruben, tudiež kupci sstupováchu s země kananejské do Ejipta. A když sú je viděli bratří Jozefovi, řekli sú: „Teď Hizmahelitové jedú, prodajme Jozefa, ač k tomu přivolí Juda, a ruce naše ať se nesprzní!“ Odpověděl Juda: „Jest li, že podlé méj