[125r]číslo strany rukopisubýti jmělo. I jestiť člověk učený mnohem vzáctnější tu, kdež rozšafnost jest, nežli neučený. Neb onen znamenitý král athénský Themistocles, když byl otázán od přítele svého, kterému by zeti jměl dceru svú dáti, učenému li chudému, čili neučenému bohatému, pověděl: Já chci radši učeného bez peněz jmíti nežli peníze bez člověka, kderý jich, jak by slušelo, neumí užívati. A protož onen vysokého vtipu mudřec Theophrastes znamenav, jak velmi dobrá a užitečná věc jest člověku býti učenému, jsa stár ke sto letóm blízko, učiti se nepřestával a vida, že mu umříti, na přirozenie žaloval, že by bez rozvržení jelenuom a vranám dlúhý život dalo, ješto jim ho nic potřebie není, lidem pak, jimž by najdelšího potřebie bylo, život velmi krátký dává a mnohý, najlép se učiti a múdrost přijímati počnúc, umříti musí. I protož všickni, kteříž z milosti boží ten dar jmají, aby syny své živé viděli, k tomu je vésti jmají, aby se svobodnému učenie učili, neboť ono, jakož Cicero praví, mladost naši zpravuje, starost obveseluje, v štěstí vzáctně činí, v neštěstí útočiště a potěšenie dává, doma rozkoš činí, vně nic nepřekazí, přes noc s námi trvá, vandruje, pracuje, v městě ani na poli nás nikda neopustí. Kterýchžto uměnie [125v]číslo strany rukopisujestliže bychom sami dosáhnúti a smyslem naším okusiti nemohli, však proto je milovati jmáme, při jiných lidech je vidúce. Za našeho pak času mnozí jsú tak závistiví, čehož sami neumějí, nechtí příti, aby jiní tomu učiti se jměli, než všemi obyčeji od toho straší neznajíc, co potomně z toho přijde.

Sedmero uměnie jako sedm potokuov z studénky tekúcích, kteřížto mysli a rozumy