Urozené paní, paní Anně z Rožmitálu a z Blatné etc.cizojazyčný text, paní na Hradci, Její Milosti, Jan, bakalář z Benešova.

Na včerajší otázku, milostivá paní, tak se krátce odpověd dáti nemohla, protož teď sepsánu Vaše Milosť sobě moci přečísti bude, kdežto sedmero svobodné uměnie z múdrosti jako z studnice řetězem svázané stojí proto, že od druhého jedno se děliti nemuože.

Eneas Sylvius pověděl, že mezi člověkem neučeným a slúpem kamenným žádného rozdílu není. A Aristoteles jsa otázán, čím by učení lidé lepší byli než neučení, tím, odpověděl, čím člověk jest lepší než hovado, pokládajíc učeného člověka tak nad neučeným, jako neučený jest nad bezsmyslným živočichem. Skrze tu odpověd všech ponuknúti chtějíc, aby přirozenie své poznaje, se učili a pamatovali na řeč, kterúž onen Plato pověděl, kdež dí, že ne toliko sami pro sebe jsme zplození, ale díl našeho narozenie k sobě táhne vlast a díl přátele naši, jimžto povinní jsme ve všem dobrém a poctivém posluhovati, čehož pak učiniti nemuožem, nebudem li se v písmích učiti, abychom uměli rozvážiti, co by komu podlé povahy a duostojenstvie jeho uděleno [125r]číslo strany rukopisubýti jmělo. I jestiť člověk učený mnohem vzáctnější tu, kdež rozšafnost jest, nežli neučený. Neb onen znamenitý král athénský Themistocles, když byl otázán od přítele svého, kterému by zeti jměl dceru svú dáti, učenému li chudému, čili neučenému bohatému, pověděl: Já chci radši učeného bez peněz jmíti nežli peníze bez člověka, kderý jich, jak by slušelo, neumí užívati. A protož onen vysokého vtipu mudřec Theophrastes znamenav, jak velmi dobrá a užitečná věc jest člověku býti učenému, jsa stár ke sto letóm blízko, učiti se nepřestával a vida, že mu umříti, na přirozenie žaloval, že by bez rozvržení jelenuom a vranám dlúhý život dalo, ješto jim ho nic potřebie není, lidem pak, jimž by najdelšího potřebie bylo, život velmi krátký dává a mnohý, najlép se učiti a múdrost přijímati počnúc, umříti musí. I protož všickni, kteříž z milosti boží ten dar jmají, aby syny své živé viděli, k tomu je vésti jmají, aby se svobodnému učenie učili, neboť ono, jakož Cicero praví, mladost naši zpravuje, starost obveseluje, v štěstí vzáctně činí, v neštěstí útočiště a potěšenie dává, doma rozkoš činí, vně nic nepřekazí, přes noc s námi trvá, vandruje, pracuje, v městě ani na poli nás nikda neopustí. Kterýchžto uměnie