[50v]číslo strany rukopisušacovánie od přísežných učiněného nebude trpěti.
Tenť škodu platí, ktož rozkáže dáti, jako ač otec nebo pán synóm nebo služebníkóm rozkáže, dlužen jest a poslušný se vypierá, anebo ač přikazující nemá práva ižádného, {v}meziřádkový přípisek mladší rukouobojí vinen jest. Ale tomu ižádná vina nenie, komuž potřebie jest poslúchati, ižádný škody nečiní, leč by to učinil, což nemá práva činiti. A příklad na rychtáři, jenž jest dal škodu někomu pyšnému, proto však nenie vinen.
O žalobě ze škod dědičných
Ta žaloba, poněvadž drží protivenstvie obžalovaného, tehdy i dědici i na dědice věčně puojde a dána má býti, a netoliko hospodáři domu, ale i podruhóm a jich ženám. Ač by duom súsedóv chtěl se bořiti, neb že by měl stěnu nakloněnú a zastaralú, mají se varovati i ti, jenž v domě bydlé.
Opět ač by kto ohrazoval cestu a nebo co jiného na obecnie cestě dělal, uručenie má miesto, aby se někomu skrze to škoda nestala. Ale o jiných obecních miestech nižádná věc zvláště nemá se varována býti.
Opět což by kolivěk mezi kupujícím a prodávajíciem o škodách dědičstvie bylo vymieněno a vymluveno, sstálé bude, a vedlé toho otázka pošlá o škodách má konečně rozsúzena býti. Ostatku o těchto věcech hledaj dole o stavení a nahoře o nájmiech.
O škodách zvláště slíbených
Měštěnín některaký jednoho města slíbil jednomu měštěnínu z jiného města, jestliže jemu na určený čas dluhu nezaplatí, že všecku škodu, kterúž by skrze to vzal, chtěl by jemu navrátiti, a když jest čas přešel, a on nezaplatil, tehda ten druhý měštěnín svého
