[45r]číslo strany rukopisujinému, žaloba naň bude jako na nájemníka a dlužen bude zaplatiti, by pak i z nevědomie učinil nebo poniž {evadž}meziřádkový přípisek mladší rukou jest poblúdil v svém skutku, nenie duovodné nevědomie.
O nalezení cizích věcí
Kapitola o vyznávaních, která sú škodná a která nic
Některací listem tážíce se psali sú takto: jeden host přišed k nám, jednomu z našich spoluměšťan kuoň obstavil jest, a když o ten kuoň před súdem chtěl žalovati, žádal jest s námi mluviti a raditi se, vyznal jest před námi, že čas, jakž jest ten kuoň ztratil, dvě létě sú minuly, a potom před súdem v žalobě své tři léta jest jmenoval. I jest otázka, má li toho vyznánie změněnie jemu ke škodě býti. {Vyznání před súdem jest stálejší než krom súdu}marginální přípisek mladší rukou Na to odpověděno jest konečně, že bez odporu prvnějšieho vyznánie, jenž jest před přísežnými v rozmlúvaní jakožto před rádcemi, kteřížto což by tu slyšali, věrně mají při sobě zachovati a nezjevovati, předpověděný žalobník učinil jest druhé vyznánie před súdem, kteréž moc má a vedlé toho má se jemu spravedlivé státi. Avšak v hlavních přech, jakož sú zlodějstva, vraždy a k tomu podobné, ač by strana s rozmyslem před přísežnými v rozmlúvaní některé věci k tomu příslušné pravila a potom před súdem takových věcí přela by, na to přísežní pilně pomyslé, aby straně odporné stalo se spravedlivé.
Opět zapsaný vyznal li by co před súdem i to vyznánie moc jest jmělo, a protož zpět vyznánie kromě súdu učiněné nenie takéž moci, neb práva ani kterakým poznáním buď odsúzeno.
Opět vyznánie učiněné samému sobě žádnému se nehodí, protože ižádný v své vlastnie při nemuož svědkem býti, ale vyznávajíciemu samému proti sobě muož dobře věřeno býti.
Opět při vyznání potřebie jest, aby někto dobrovolně vyznával a bez přinucenie, nebo kteréž by bylo vyznánie
