[155v]číslo strany rukopisulíbí se mnohým, že skutek nepomíjie, nebo ktož má skutek, líbie se, že muož samotnie jíti kam chce, práva forverkóv, smrti a hlavy umenšením dáno jest obecniemu lidu, aby nezahynuli.
Opět cesta hrobu příslušející nebývá ztracena neprodána, a též cesta obecnie zhyne, když jie neužívají. Opět služebnost i skrze tovaryše užitek činícieho i skrze vladaře věrného nám bývá zachována. Opět má li kto právo vody tečenie s střech a jiným puštěnie na tvé měštiště a dopustí tobě práva stavenie na tom měštišti, tratieť právo na to měštiště vody sazešné vpuštěnie. A též jestliže mám cestu přes tvé dno, dopustímť tobě na té cestě co dělati, tratím právo cesty.
Opět kolikrát služebnost se směsuje, tolikrát ji nemuož ten užívati, na kohož příslušie.
Jestliže ten, jenž má právo vody vážení, za času, v němž služebnost pomíjie, k studni nechodil by ani vody vážil, cestu tratí, t. právo k studni chozenie. Ač by kto z těch, jimžto služebnost vody vedenie příslušie, právo vedenie vody skrze neužívanie ztratil, nic práva tiem jménem jiným, kteříž potoku užívali, nezrostlo, a protož užitek jeho jest, přes jehožto dno voda byla vedena, nebo služebnost té strany svobody užívá.
Práva služebnosti mnohými obyčeji bývají potracena
Někdy skrze spojenie forverkóv neb stavenie, někdy skrze nedostatek té věci služebné, někdy dopuštěním skutku odporného, někdy skrze odlúčenie té věci, někdy zhynutím té věci, a někdy neužívaním, a to rozličně nebo naprosto neužívaním, aneb neužívaním vedlé času uloženého, aneb neužívaje vedlé kakosti, ale ne samotně, než v zápovědi učiněnú, aneb nepožívaje vedlé bytnosti té věci, ale užívaje jednoho za druhého, aneb neužívaje skrze nevědomie přišlé, a příkladové toho nahoře se vypisují.
O voknách neb světlostech
Služebnosti světel, t. oken, zdají se vespolek zřenie mieti, jako chce li súsed ke mně okno mieti, propustiž mi také k sobě okno udělati, a když se služebnost ukládá, zřenie býti má, aby světlostem neškodila.
