O přísežných a o jich svědectvích
Žalobník žaloval na dva obžalovaná, z nichž jeden nepřísežný a druhý toho času byl přísežný, a když obžalovaný bezpřísežný nevinu svú vymlúval, a tu přísežným, jenž s ním spolu od žalobníka těžce a rozdielně viněn bieše, chtěl jest dovoditi, otázáno jest, má li svědectvie jeho dopuštěno býti.
K tomu jest odpověděno, že přísežného obžalovaného odpověd za samého se prvé má slyšána býti, a jestliže se z žaloby očistí zpuosobem práva skrze svědky neb jiným obyčejem, jakž žalobníkova žaloba požádá, tehda druhému obžalovanému nepřísežnému muož svědectvie vydati. Ale jinéť jest, jestliže by se samého neočistil, a také jiné bylo by, když by žalobník nerozdielně na oba obviněná jednú prostú žalobú žaloval by, toliko když by to činil ne zlú lstí.
O svědectví přísežných proti sobě
Ačkoli přísežní k žalobníkově neb obžalovaného při mohú svědčiti, avšak v své vlastnie při sami sobě svědčiti nemohú, nebo nenie slušné ani spravedlivé, aby kto byl žalobníkem i svědkem.
O přísaze přísežného {jsa obžalován aneb žalobník}meziřádkový přípisek mladší rukou
Opět ačkoli přísežní jinému svědectvie vydávaje, přisáhaje kříže se nedotýká ani prstóv zdvihaje, avšak jsa miesto žalobníka neb obžalovaného na kříži neb prsty zdvihna, přisáhne jako jiný člověk obecní.
Opět přísežný maje prodlenie za šest neděl a povědění pravdy vedlé obyčeje konšelského, a když v takovém uprošení seznal jest, že „N“ ranú, z kteréž od žalobníka jest obviněn, nevinen byl by, a že hospodář takový a takový řečenú ránu vytrženým svým mečem učinil bieše, otázka jest, kto z nich
