[292v]číslo strany rukopisuslyšiec, pro věčnú pamět mohli by na kněhách psáti. A to jest zvláště svatý Lukáš učinil, z jejích svatých úst všecko uslyšav, se ujistiv a tak svaté čtenie podlé jejieho naučenie popsal. A také sú jeho světí apoštolé, jimžto vešken přieběh syna božieho byl znám, naučili, jakžto sám svatý Lukáš svědčí a řka: Jakož sú nám rozoměti dali ti, ješto sú od počátka věděli, tak sme, totiž od nich, u pamět brali. A tak jest slavně svaté čtenie napsav, světu ohlásil. Jakžto o něm píše svatý Pavel apoštol a řka: Poslali smy s ním bratra, totiž svatého Lukáše, jehožto jest chvála ve Čtení po všech vlastech. To také svatý Jeroným o něm píše před počátkem knih o Skutciech apoštolských, že svatý Lukáš evandělista byl apoštolský učedlník a po svatém Pavlu chodil až do skonánie bez poškvrny, v čistotě přebývaje, bohu snažným srdcem slúžil, svatú vieru plodil. A byv čtyři a osmdesáte let vstáři na světě, v té vlasti, ješto Bitinia slove, pln ducha svatého skončal.
Svatých tisíc panen
Jedenádcte tisíc svatých děvic, ty sú svú krev pro Jezukrista prolily. O tom se tato píše, že u britanské zemi byl bohobojný jeden král, jemužto bylo jméno Notus anebo Maurus. Ten měl jednu dceru, té řiekali Uršula, i v múdrosti i v kráse i ve všie cti velmi slovutná. Těch časóv bieše král jeden angličský velmi mocný, jemužto bylo jméno Conanus, ten uslyšav o té královny kráse i múdrosti, zamyslil, aby byla jeho synu, jehožto jediného mějieše, oddána. Zatiem poslal slovutné posly k otci k jejiemu, k králi britanskému, veliké věci jemu slibuje, chtěl li by svú dceru za jeho syna dáti. A to svým poslóm pod velikú hrózú přikázal, aby se zase nikterakž s prázdným poselstvím
