[235r]číslo strany rukopisuV tu hodinu svatý Bernart vzem tělo božie na střiebrnú patenu, jížto kalich přikrývají, ohněm ducha svatého zažžen vyjide i promluvi k vévodovi a řka: Prosili sme tebe, aby se smířil s svatú cierkví, a tys naši prosbu potupil. Aj, hlédaj, toť k tobě jde sám spasitel, syn Marie, matky božie, jenžto jest pravý pán svaté cierkve, jemužto se ty protivíš. Aj toť, k tobě jde všemohúcí súdce tvój, před nímžto světa všeho pranárod s počestnú pokorú kleká. Aj toť, k tobě jde sám súdce tvój, v jehožto ruce mocně vende duše tvá. Viz, móžeš li jeho potupiti, jako jeho sluhy tupíš! To vévoda uslyšav, hořkými slzami zaplakav, před ním křížem padl a potom, což jemu svatý Bernart kázal, všeckno učinil.
Mnoho a rozličných divóv svatý Bernart učinil i za života i po smrti. A potom, když se k svému skončení přiblížil, pozvav k sobě své bratří, k nim promluvil a řka: Pomněte, bratřie milá, abyšte se téhož příkladu drželi, jakožť sem i já, na tomto světě jsa, činil. Nižádného sem, kdež sem mohl, nepohoršil. Pakliť se kto pohoršil, kdež sem mohl, to sem stavil. A to sem také v obyčeji měl, že sem vždy ciziemu smyslu viece než svému dóvěřil. Pakli mi kto kdy které protivenstvie ukázal, nikda sem se nad ním pomstiti nežádal. V těch časiech svatý Bernart čtyřidceti a sto klášteróv vzdělav a mnoho divóv čině, kniehy mnohé skládaje, odpuštěnie vzem od světa, bohu duši vrátil. To se dálo po božím narození po tisíci padesát ke stu třetieho léta. Amen.
Svatého Timothea
Svatý Timotheus když mnoho pro vieru křesťanskú trpěl, najposléze římský starosta kázal ho všeho kyji zbíti a jeho novozbité rány vápnem horkým
