[192v]číslo strany rukopisuMalchus odpovědě: Jest li toto město Efesum, odsad sem. K tomu starosta vece: Přiveď své přátely, ať tomu svědečstvie dadie. Tehda poče Malchus své přátely jmenovati, jichžto již nižádná pamět nebieše. Proněžto všickni vecechu: Zamýšlé sobě, aby své práce zbyl. V tu dobu starosta vece: Kterak tobě móžeme věřiti, by tito peniezi od tvých přezších byli, ano to napsání viděti, že jest již tomu tři sta a dvě a sedmdesát let, jakž sú tito peniezi za ciesaře Decie kováni a v nivčemž nejsú podobni k našim penězóm. Jsa mlád i chceš múdré a staré lidi tohoto města oblúditi! A protož káži tě u městské právo dáti, dokad se nepoznáš, cos kde nalezl.
V tu dobu přistúpiv před ně Malchus, propovědě k nim a řka: Pro bóh, páni milí, povězte mi, co vás budu tázati, a já také poviem, coť já viem na své mysli. Tieži vás, kde jest Decius ciesař, jenžto jest byl v tomto městě? K tomu biskup Martin odpovědě: Synáčku, v těchto vlastech nižádný nenie, jemužto by Decius řiekali. Ale ten Decius, ješto jest byl ciesař, ten jest byl ciesař před mnohými letmi. K tomu Malchus vece: Tomuž se i divím, a nižádný mi z vás nevěří, ale poďte za mnú a ukáži vám své tovařistvo, kteřížtoť na hoře Celion tajně v jeskyni bydlé. Těm věřte, neb to jistě viem, že před tiem ciesařem Deciem sme utekli, jenžto jest s nocí vjel do tohoto města, ač jest toto město Efezum.
Tehda svatý Martin biskup poče mysliti sám v sobě a řka k starostovi: Věz to, starosto, že jest toto viděnie, že chce hospodin zjeviti skrze tohoto mladého člověka. V tu hodinu odtad vstavše, s Malchem a s velikým sborem lidí na tu horu šli. Tu Malchus najprvé k tovařišóm v jeskyni všel a po něm
